Články / Rozhovory

Medvědovo Psychrockové Okénko XVI: Na slovíčko s Residual Echoes

Medvědovo Psychrockové Okénko XVI: Na slovíčko s Residual Echoes

Jakub Ďuraško | Články / Rozhovory | 14.09.2013

Po deseti letech existence se Residual Echoes poprvé podívají do Evropy. Neexistuje ideálnější klub, kde si odbýt evropskou premiéru, než strahovská Sedmička. Tam se 17. září za asistence TJ Praha a Unkilled Worker Machine rozpoutá sonická bouře, ve které se bude čerpat z žánrově hutného základu uvařeného z proto-metalu, Detroit rocku, 80's punk rocku a nepochybně i psychedelie, space rocku a dalších žánrů. Kytarista a vůdčí osobnost kapely Adam Payne po většinu svého života pracoval v knihkupectvích či obchodech s deskami a filmy a jako houba nasával inspiraci ze všech koutů. Jeho životní projekt Residual Echoes je toho dokonalým manifestem. Na deskách Residual Echoes nelze nikdy přesně určit, jakým se pojede směrem, ale vždycky je to parádní jízda.

Novinka The Middle Path právě vyšla ve vinylové edici 500 kusů. Na každé straně najdete téměř dvacet minut dlouhou skladbu, konkrétně A Marriage a Bush Pij. Desku, stejně jako většinu ostatních titulů Residual Echoes, vydal kalifornský label Holy Mountain, založený v roce 1995. Ten má mimo jiné na svědomí alba kapel jako OM, M. Geddes Gengras, White Manna, La Otracina, Moon Duo či Cloudland Canyon. Protože většina podstatných řečí o Residual Echoes je k dispozici www.youtube.com/embed/UqKvC1PVfGE>, pojďme rovnou k věci. Na pár rychlých otázek odpovídal Adam Payne.

Jste známí tím, že vaše koncerty jsou nepředvídatelné. Bude tomu tak i na evropském turné anebo se sem chystáte s připraveným setem?
Očekávejte rock a očekávejte jam! Kapela, se kterou se k vám chystáme, patří k těm nejflexibilnějším, s jakými jsem kdy hrál. Takže se chystáme hrát spoustu materiálu ze všech našich desek napříč desetiletou historií, včetně poslední desky The Middle Path. Máme s sebou klasické power trio, basa (Sam Potrykus), bicí (Matthew Clark), já na kytaru a vše doplní flétna a druhá kytara (Maxx Katz), což nám otevírá spoustu možností.

Momentálně jste usazeni v L.A. Je to ideální město k životu a tvorbě?
V L.A. jsem vyrostl a žije tu celá moje rodina. Tady jsou moje kořeny. Počasí je většinou super, ale jen těžko bych to označil za ideální místo, pokud hraješ v trošku zvláštní a malinko komplikované rockové kapele. Poslední dobou to pro nás nebylo nejlehčí, policie doráží na spoustu diy/undergroundových míst a mnoho poloilegálních klubů bylo nuceno zavřít. To nás bohužel nechává napospas velkým klubům, které hledají spíš konvenčnější kapely anebo větší jména jako Acid Mothers Temple nebo Earth. Kluby chtějí, abys do nich natáhnul spoustu lidí, kterým prodají pivo, je to jednoduché. Z 90% je to o vydělávání peněz, 10% padne na vytváření hudební komunity a bohužel spousta muzikantů tomu podlehne a doufají, že „na to mají“ a že je „podepíše“ nějaký větší label. Pořád je tu spousta vynikajících excentrických umělců, ale zdá se, že jejich publikum je spíš někde jinde. A co se ideálního města týče, nemyslím, že jsem tam už byl. Každé město má svoje výhody a nevýhody. Loni jsem byl v Berlíně a bylo to super, měl jsem pocit, že lidi tam tuší, co se právě děje. A těším se do České republiky, zatím jsem o ní od ostatních kapel slyšel samé skvělé věci.

7. září se slavil první Cassette Store Day. Bylo to taky výročí padesáti let audiokazety. Jaký máš k tomuto médiu vztah?
Kazety jsou nádherná věc a mám pocit, že cassette store day je skvělá příležitost, která pomůže tuhle kulturu udržet naživu. Má to pro mě malinko kýčovitou atmosféru, ale i tak tomu fandím. První dvě desky, které jsem kdy měl, byly na kazetě, Best of Chuck Berry a Thriller od Michaela Jacksona. Sám jsem jich vydal tak půltuctu. Pro umělce je to velice tvárné médium, dobře se s ním manipuluje. Na druhou stranu je limitující, což je vlastně dobře, protože já sám mám problém po sobě cokoliv opravovat a editovat. Z tohoto pohledu je pro mě ideální pracovat s médiem, které je definitivní.

Není tomu tak dávno, co se zdálo, že jediné kapely, co vydávají na kazetách, jsou noise/industriální spolky a black metal, takže mám velkou radost, že teď na kazetách vychází i jiné věci. Na nadcházejícím turné budeme mít novou kazetu, která obsahuje něco raritního materiálu – část nahrávky tvoří záznam jednoho z našich raných vystoupení před deseti lety.

Loni jsi objel Evropu s kapelou King Tuff. Jak k tomu došlo? Bude se to opakovat?
V roce 2010 jsme jeli turné jako předkapela Happy Birthday, byl to boční projekt Kylea (King Tuff), který neměl dlouhou životnost, a náš bubeník v té kapele hrál na basu. King Tuff se pak přesunuli do L.A. a Kyle jednou přišel do knihkupectví, kde jsem tou dobou pracoval, a zeptal se mě, jestli s ním chci jet na evropské turné. Okamžitě jsem souhlasil, protože jsem nikdy nebyl v Evropě. Turné bylo skvělé, ale teď už budou asi pokračovat pouze jako trio. Mám pocit, že jejich hudba nepotřebuje druhého kytaristu. Nicméně sám sebe považuju za dočasnou bouchačku k okamžitému pronajmutí, tedy pokud mě baví muzika. Za poslední dva roky jsem hrál ve dvou dalších kapelách, na kytaru ve Fictional Boys a na bicí v Hepa/Titus.

Jaká je teď tvoje nejoblíbenější hudba?
Poslední dobou jsem poslouchal spoustu elektronické muziky a heavy-riffových kapel. Baví mě Stellar Om Source, Anders Ilar (desku Elva jsem měl na repeat několik měsíců, otevřela mi úplně nový a hluboký vesmír), Christian Vogel (Inertial Dubs), Tweakbird, kteří hrají groovy rock a jsou z L.A., hraje jim to skvěle a já jenom nechápu, že ještě nejsou větší než Black Keys, potom White Manna, taky Günter Schlienz skládá skvělou meditativní elektroniku/ambient/zvukové koláže anebo musím vzpomenout desku Details od Wildildlife, která má v sobě všechno, co bych na desce já chtěl mít.

Máš nějaký oblíbený obchod s deskama?
Jasně, internet! Neumím si představit lepší obchod, kde můžeš kontaktovat umělce i vydavatelství během pár vteřin a rozkliknout si úplně nový svět zvuků. A pokud jde o to vzrušení při nekonečném probírání se skrz krabice vinylů a hledání pokladů, takové obchody jsou v L.A. dva – Freakbeat a Record Surplus.

Můžeš jmenovat pár oblíbených knih a filmů?
Jak jsem už zmiňoval, většinu života jsem pracoval po knihkupectvích, videopůjčovnách a v obchodech s deskama, takže vším tím jsem byl vždycky zaplaven. Ale je tu pár kousků, ke kterým se vždycky rád vracím. Vonnegutova Kolíbka a Hesseho Stepní Vlk jsou bezpochyby mými nejoblíbenějšími knihami. Četl jsem je snad desetkrát. Dokonce jsem se pokoušel naučit němčinu, abych si mohl přečíst Hesseho originál, ale to je náročný jazyk, zvlášť když se nacházíte ve středním věku. Nicméně na tom stále pracuju. Denis Johnson je můj nejoblíbenější žijící autor, americká beznaděj a katolická vina na vrcholu. A cokoliv o Charlesi Mansonovi. Ohromným středem zájmu v pubertě pro mě byl Kafka, takže se nemůžu dočkat, až navštívím Prahu. Co se filmů týče, moje nejoblíbenější éra je Amerika v letech 1969 – 83. Z tohoto období si můžu pustit prakticky cokoliv. Ale moji nejoblíbenější režiséři jsou post-hippie Evropané: Kiéslowski, Herzog, Fassbinder, Makavejev. Cokoliv od nich.

Info

Koncerty Residual Echoes:
17/09 CZ, Praha @ 007 (w/ Unkilled Worker Machine)
18/09 CZ, Pardubice @ Festival Město Na Kole (w/ Please The Trees)
20/09 CZ, Slavonice @ Barák
01/10 CZ, České Budějovice @ Ostinato Festival (w/ Dead Neanderthals & Nick Millevoi)
02/10 CZ, Plzeň @ Bizár Bazár
03/10 CZ, Hradec Králové @ Klub č.p.4 (w/ Tomáš Palucha)
04/10 SK, Košice @ Tabačka
05/10 CZ, Brno @ Boro (w/ Peleton)

www.residualechoes.com
www.soundcloud.com/residualechoes
www.holymountain.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jakub Jirásek, Matyáš Švejdík: Mělo to ducha letního táboru pro dospělý

Libor Galia 12.12.2024

Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.

Alf Carlsson: Zkouším nehrát moc rychle

Jiří V. Matýsek 09.12.2024

Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.

1914: Krev, smrt a utrpení

Abbé 04.12.2024

Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.

Simon Kounovský, Oliver Torr: Dorostli jsme do Axontorr

Libor Galia 26.11.2024

Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.

Czech Metal Studies: Metal se dá zkoumat

Abbé 06.11.2024

Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.

David Boháč (NOC6): Klubovnu nám svěřili na dva roky

Mariia Smirnova 03.11.2024

V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.

Jim Luijten, Micha Zaat (Tramhaus): Utéct hned na začátku

Klára Řepková 23.10.2024

Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.

Brendan Canty (The Messthetics): Hraní naživo je nejlepší balzám na nafouklé ego

Banán 09.10.2024

Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.

Rasťo Rusnák (Kolowrat): Nové piesne vznikali pomaly

Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024

Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.

Red Fang: Pivo a bulšit

Abbé 03.10.2024

Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace