apx | Články / Rozhovory | 20.11.2012
Michael Gira je na jednu stranu velmi zdvořilý, kultivovaný gentleman. Políbil mi ruku a oslovoval mě "madam". Na druhou stranu bude, zejména pokud jde o jeho tvorbu se Swans a sólové nahrávky, nemálo blázen, megaloman a agresivní despota. Zřejmě daň z přidané hodnoty. Najčastěji obrací slovo "práce" a "velmi". Je mi to sympatické, všechno, a The Seer považuji za jednu z nejlepších desek letošního roku, i když mnohem více než hudbu samotnou obdivuji způsob, jakým je odvážná vize naplňována. Záměrně jsem v rozhovoru nepřepisovala dialog o novém albu, jelikož Michael s téměř strojovou přesností opakuje to, co už psal na stránky labelu Young God. Vynechala jsem i diskuzi na téma "podobnost termínů sex a success".
Přestože interview plynulo ve velmi uctivém tónu, rozhodla jsem se přeložit své otázky formou tykání. Přiznám se ale, že ne všude je vyznění dokonalé. Věta "Když člověk působí přísně, odradí spoustu idiotů kolem sebe" je mírně upravená na základě našeho staršího rozhovoru. Je pravdivá, Michael Gira si za svými názory a postoji pevně stojí. Jo a taky jsem zařídila společné australské turné s Benem Frostem. Pokud budete mít možnost, poslechněte si živák Swans z Brna 1987, je skvělý. A přijďte na koncert příští úterý 27. listopadu do pražského Lucerna Music Baru.
Na stránkách labelu Young God je prosba, aby všichni, kteří si objednali novou desku, byli trpěliví, protože zájem je obrovský. Zaskočil tě úspěch The Seer?
Nejsem si jistý, jestli "zaskočil" je správné slovo. Jistě se dala očekávat řada reakcí a úspěch je pro mě, jako pro umělce, který si hudbou mj. vydělává, něco, v co doufá. Byť to není hlavní důvod, proč to dělám. Spíš mě překvapila pozornost, která se kolem desky strhla, což mě na jednu stranu velmi těší. U poslední My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky to bylo pochopitelné, jelikož pro mnohé [média] byli obnovení Swans událostí a bylo logické se tomuto tématu věnovat. The Seer se neopírá o žádná "překvapení", stojí samo za sebe a za nové Swans. Druhá, méně příjemná strana tohoto zájmu se nicméně projevuje třeba tím, že nestíháme odbavovat všechny objednávky tak rychle, jak bychom si přáli.
Zvlášť když všechny desky vlastnoručně podepisuješ...
Ano, to byl fantastický nápad... (smích) Zaprvé, autogramy jsou to poslední, co mě v mém nedostatku času trápí. Podepsal jsem tisíce artefaktů, je to v Young God už trochu trademark, líbí se mi opatřovat desky něčím výjimečným a originálním - ve tom smyslu, že každé album The Seer se tímto stává unikátní. Mám už naučený grif. A navíc krátké příjmení. Problém je spíš balení a posílání, koneckonců je to trojvinyl a něco váží.
Pořád děláš všechno sám? Kdysi jsi mluvil o tom, že jsi Davendru Banharta "nechal odejít" k většímu vydavatelství i proto, že Young God produkčně nezvládal právě tyhle věci: velký zájem, spousta desek, spousta práce.
Ano, to je pravda, na Davendru je Young God příliš malý. Ale Swans jsou moje dítě a byl bych velmi hloupý, kdybych se o ně nedokázal postarat. Možná je to osobnější. Byť Davendra je dobrý přítel a vždycky jsme spolupracovali na osobní úrovni.
Některé kapely, které vedou (relativně velký a úspěšný) label, se pro vydávání svých desek záměrně obrací na jiné. Třeba Converge, navzdory svému Deathwish Inc., vydávají řadovky u Epitaph.
Nechci, aby to znělo arogantně, ale co dělají jiné kapely, mě příliš nezajímá. Pro Swans je vydavatelství Young God domovem. A co si budeme povídat, potřebujeme album zaplatit, což uděláme zase jenom tím, že se o album postaráme: zpropagujeme ho a pak ho prodáme.
Slyšel jsi o konci labelu Hydra Head? Byl to...
Ne. Pokud bych měl pokračovat v arogantním dojmu, opravdu se soustředím jen a pouze na to, co dělá Young God a Swans. Bohužel nemám ani kapacity na nic jiného. Jak asi každý label ví, aby ten mizerný stroj v tomto světě fungoval, je potřeba vynaložit úsilí na úkor množství jiných věcí. Tak to je.
Kolik lidí pracuje pro Young God?
Pár, ale většinu věcí dělám stejně sám. V mnohém jsem perfekcionista a jsou věci, se kterými spokojený nebudu, dokud je neudělám sám. Další neopomenutelná věc je, že label moc peněz nemá, takže si nemůžu dovolit platit lidi, co za mě budou dělat moji práci.
Je to trvale udržitelné?
Udržel jsem to po dvanáct let. Už jsem si zvykl, že pracuju pořád. Naštěstí to, co dělám, mě těší, a to, co mě netěší, je povinnost, kterou si velmi dobře uvědomuji. Navíc mám rád, když mám nad věcmi a událostmi kontrolu. Kromě toho, výhledově nechystáme žádné velké releasy, veškerá aktivita se teď upíná ke Swans a našemu společnému turné. A několika mým sólovým vystoupením. Dělám, co je potřeba.
Vždycky jsem měla pocit, že si spravuješ i webové stránky, je to tak?
Ano, v zásadě. Souvisí to s tím, co jsem řekl. Samozřejmě nejsem programátor, ale veškerý obsah a aktualizace jdou na "moje triko". Velkou část svého typického pracovního dne strávím u počítače.
Je fakt, že rozhovor po skype je pořád spíš výjimkou...
Opravdu? Vždyť je to zadarmo! Protelefonovali bychom majlant.
Pravda, ale ještě před pěti lety by se na tebe dívali jako na blázna. Ale Young God s "novými technologiemi" nakládá docela dobře, vymysleli jste vlastně obdobu Kickstarteru. Funguje to?
Funguje to skvěle. Tedy, funguje to především jinak. Minulé album částečně zafinancovalo vydání akustické sólovky I Am Not Insane a na rozpočtu The Seer se jistou měrou podílelo vydání dvojdesky We Rose from Your Bed with the Sun in Our Head. Náklad byl tisíc kopií a prodali jsme to za jeden den, což je skvělý výsledek. Ale aby nedošlo k mýlce: i vydání těchto nahrávek stálo energii, čas i peníze.
We Rose... se nicméně dočkalo vydání na digipacku, My Father... vyšlo ve speciální edici s rozpracovanými tracky à la projekt Body Lovers/Body Haters a I Am Not Insane (je to lež, že?) doprovází série dvaceti tvých kreseb.
Ano, je to lež.
Proč neilustruješ alba Swans?
Nemyslím, že jsem dobrý kreslíř. Sice jsem podobný obor vystudoval, ale posledních snad dvacet let jsem se věnoval výhradně hudbě. Neumím si představit, že by to někdo ocenil, vizuály rád přenechám zkušenějším autorům. A taky na to nemám čas.
Ale ty kresby nejsou špatné. Minimálně v sérii působí jako koncept, dávají vedle sebe smysl.
Opravdu? No, díky. Nikdy jsem tomu nepřikládal příliš velkou váhu.
Zuby té bestie na přebalu The Seer jsou prý tvoje.
Ano. Hezké, ne? Není to poprvé, co se na albu Swans objevují zuby. S tímhle nápadem přišel Simon Henwood. Trochu jsme s tím pracovali, ale je to jinak kompletně jeho práce. Jsem s tím spokojený. Své malůvky si můžu umisťovat na nízkonákladové digipacky a limitované edice, ale tohle je vážná věc.
Ale ty sám se moc vážně nebereš. Tedy, působíš přísně, ale...
To je dobře. Když člověk působí přísně, odradí spoustu idiotů kolem sebe.
Na The Seer hostuje řada hudebníků. Když pominu Jarboe, což je jinak velmi vděčné téma různých spekulací a snad i očekávání, oslovil jsi také Bena Frosta.
Ach ano. Ale Ben je autorem jen několika samplů ve skladbě Piece of the Sky. Potrpím si na kredity, ale tohle hostování je skutečně z těch méně výrazných. Nebyla to spolupráce v pravém slova smyslu.
Škoda, Ben Frost má velmi podobný přístup k hudbě jako ty.
Opravdu? Taky je blázen? (smích)
Dá se to tak říct. Jeho koncerty se v "sonické extází" přibližují vystoupením Swans, i když se jedná o úplně jiný žánr. Myslela jsem, že to je i důvod, proč se objevuje, byť letmo, na The Seer.
Koncert Bena Frosta jsem nikdy neviděl. Domluvili jsme se prakticky přes internet. Ale líbila se mi jeho skladba We Love You Michael Gira. (smích)
Myslím, že byste spolu měli jet na turné.
Ano? Dobrá, napíšu si to do diáře. (smích)
Co nevidět hrajete se Swans v Praze. Vím, že na nostalgii moc nedáš, ale nedávno vyšel v jednom undergroundovém zinu záznam vašeho koncertu v Brně...
Vážně? To bylo tehdy na podzim na konci osmdesátých let? To turné si pamatuji, hráli jsme taky v Praze a Bratislavě. Zažili jsme docela bizarní momenty. Českou republiku mám rád, ostatně tam mám předky, "Jíra" je vaše příjmení, že? Moc rád bych tu nahrávku slyšel.
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Abbé 04.12.2024
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…