Martin Řezníček | Články / Reporty | 09.11.2016
Stoupající (nebo neklesající) zájem posluchačů o kapelu Midi Lidi se projevil už v předprodeji pražského koncertu, byl ale znát i na příjezdové cestě k MeetFactory, kde se nárazník na nárazník tísnily desítky aut. V klubu bylo velmi rušno, díky rozumně omezenému počtu vstupenek však nikoliv nesnesitelně přelidněno.
Předskakovali dreampopoví Mayen, o jejichž hudebních kvalitách netřeba pochybovat (zájem labelu Starcastic budiž dobrým indikátorem), ale u kapely jako by se nebylo čeho se chytnout. Počáteční zvědavost další zájem nepodnítila.
Už po první písní Midi Lidí Tak už se zachraň bylo jasné, že vystoupení bude jako vždy balancovat na hraně trapnosti a kýče. Všechny komentáře Petra Marka byly většinou parafráze muzikantských floskulí, rčení nebo hříčky se slovy: „Are you dready?“ nebo „Nejen druhou písní živ je člověk.“. Píseň Duch komentoval slovy: „To bylo duchovní, že!“ a místo obligátního děkování přál donekonečna dobrý večer. Samozřejmostí byly divnotance, které poměrně dobře napodobil Marek Vašut ve videoklipu k písni Lux.
Vašut taky album Give Masterpiece a Chance! přišel pokřtít. I když pokřtít... Žádná bohemka a málem ani žádné album. Petr Marek glosoval: „Poněkud jsme podcenili náklad, takže nám zbyly asi jen čtyři kusy. Proto křtíme odkaz na stažení našeho alba na ulož.to,“ který se objevil za muzikanty na plátně.
Kapela vystoupila v počtu čtyř (Midi) Lidí, včetně občasné členky Markéty Lisé. Zazněly písně z aktuální desky, i když zdaleka ne všechny – nejvíce chyběla Žižla. Lux se stal novým evergreenem, na který lidi reagují minimálně stejně živě jako na starší hity Na co nesmíš zapomenout nebo Pokoj. Čtveřici se očividně nechtělo z pódia, takže po vytleskaném přídavku přidala asi ještě čtyři nebo pět písní a set trval místo avizovaných devadesáti minut skoro dvě hodiny, v té době už se prostor začal zvolna vylidňovat. Písňový charakter večera se v závěru změnil na taneční party, na což v jednu ráno navázal Ventolin a uzavřel další noční směnu v MeetFactory.
Midi Lidi, Mayen, Ventolin
7. 11. 2016, MeetFactory, Praha
foto © Jakub Václavek
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.