Kristýna Trochtová | Články / Reporty | 11.11.2017
Kate Stables je britská písničkářka, která se svým indiefolkovým projektem This Is the Kit hraje na místech, jako je londýnská Shepherd’s Bush Empire s kapacitou dvou tisíc lidí, jejíž poslední deska vyšla u významného labelu Rough Trade a o níž se velmi pozitivně píše ve všech vlivných světových médiích o hudbě. Jednoduše řečeno je na vrcholu popularity, které dnes může nezávislý umělec dosáhnout. A to se v Čechách projevuje jak? Tím, že hrajete na Krymské pro padesát lidí. Dobrý den.
To není žert, to je východoevropský natural order of things, s nímž je třeba se srovnat. Kate Stables s kapelou to zvládla fantasticky, pojďme si to říci rovnou. Už od momentu, kdy jako by nic nakráčela na pódium a začala vtipkovat o tom, že už dlouho nehrála na místě, kde by kytarou narazila do stropu, bylo jasné, že má neskutečné charisma. Během večera se to neustále potvrzovalo, a to nejen tehdy, když se potýkala s komickými trablemi s nástrojovými stojany nebo když si v mezerách mezi písněmi povídala s english-friendly návštěvníky v prvních řadách. Její projev byl tak přirozený a milý, že jít si na bar – ač pár kroků od pódia – obstarat drink působilo jako hřích.
Stables stála za permanentním uculováním publika, permanentní dobrou náladou, přestože zdaleka ne všechny písně z jejího repertoáru mají pozitivní vibe. Ale když se svými spoluhráči spustila Two Wooden Spoons, Bashed Out nebo Hotter Colder, šlo jen hltat ty ne tak docela radostné a trochu mlhavé texty, ty minimalistické, ale dokonalé aranže. Kate Stables dokázala působit nenuceně i v momentech, kdy její hudba byla a je naléhavá, kdy do vás pere tzv. velké emoce.
Že se nehrálo pouze z poslední desky Moonshine Freeze, bylo příjemným překvapením. Obzvláště předchozí Bashed Out totiž nabízí vyložené skvosty, přiznávám, že při skladbě Silver John jsem byla dojatá. Pocit, že k vám hudba přímo promlouvá, že se s ní můžete zcela sžít, je jeden z nejkrásnějších. This Is the Kit v Café V lese předvedli tak opravdové, přátelské, tak lidsky hřejivé a povznášející vystoupení, jaké jsem už drahnou dobu nezažila. Nemyslím si, že by to bylo jen dobrým settingem, Stables & co. „to“ objektivně mají v sobě a umí s tím pracovat.
„What is this ‚submarine sickness‘?“ – „That is a sickness you get when you spend too much time in a submarine.“ Nechat se okouzlit nebylo vůbec složité.
This Is the Kit (uk)
8. 11. 2017 Café V lese, Praha
foto © Kristýna Trochtová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.