Ondřej Šturma | Články / Rozhovory | 10.10.2013
Tuhle legendární kapelu jsem poprvé slyšel, když mi bylo šestnáct nebo sedmnáct, v přelomových letech 1989 – 1991, tedy nejméně sedm osm let od jejího vzniku. Přesto mě kolekce s názvem Radio Sessions 83 – 84 tenkrát úplně rozsekala. Je však zvláštní, že na nedělní koncert New Model Army v Praze se netěším z nějaké nostalgie. Těším se na něj jako na skvělý koncert skvělé kapely, co mě v minulosti nezklamala žádnou svou nahrávkou a každým koncertem v jakémkoliv období mě nadchla. Po rozhovoru s jejím zakladatelem a frontmanem Justinem Sullivanem vím, proč tomu tak je. V neděli to bude zase bomba!
New Model Army mají za sebou více než třicet let existence a jsou zas jaksepatří rozjetí, venku teď navíc s čerstvým a výtečným albem Between Dog And Wolf... a chystáte se na rozmáchlé turné, v rámci něhož vás přivítáme taky u nás... Justine, jak se cítíte?
Eh, dneska? Ani se neptejte! (smích) Pěkně mě bolí ruka, jak celej den podepisuju ty zkurvený desky! (ještě větší smích) Ne, nechci se rouhat, vlastně považuju za velký štěstí, že právě tohle po všech těch letech s New Model Army můžu ještě a zase říct. Bylo to s náma vždycky poněkud nahnutý, ale pokaždý jsme se z toho dostali a pokaždý možná silnější než předtím.
No právě, hovoříte o štěstí, ale např. v posledních čtyřech letech od posledního alba Today Is a Good Day jste ho moc neměli. A na můj vkus toho bylo víc než dost...
Máte pravdu. Předčasně zemřel náš dlouholetý manažer a hlavně kamarád Tommy Tee, který s náma byl skoro od začátku a bez kterého by NMA nebyli nikdy víc než lokální kapelou několika pomatenců. A nejen v počátcích byl Tommy důležitou postavou kapely. Tak například založení našeho vlastního labelu Attack Attack už před patnácti roky, s nímž jsme se po letech zase postavili na nohy, a jeho řízení, to byla jeho práce. Vždycky šel s dobou a těmhle věcem rozuměl. Že odešel tak náhle, je tragédie. Byl to mladý člověk, měl rodinu, tři děti. Ani dnes, po bezmála pěti letech, se mi o tom nemluví dobře. Život jde ale dál.
Takže máte nového manažera...
... teď už naštěstí ano. Ale co nám dalo práce a hlavně času najít za Tommyho důstojnou náhradu, člověka, který by rozuměl tomu, jak věci děláme, a aby taky takříkajíc zapadl do rodiny New Model Army. To nebylo vůbec lehké. Do toho všeho nám úplně, doslova na uhel shořelo studio. A jako by to nestačilo, krátce nato nám kdosi ukradl zbytek aparátu, co jsme měli s sebou na turné – zrovna na turné ke třiceti letům New Model Army. Pěkná oslava třech křížků jedné kapely, jen co je pravda.
A ješte vám po dvaadvaceti letech odešel basák? Cítil jste to jako zradu v tak těžké době? Např. Keith Richards v podobné situaci prý vzkázal Billu Wymanovi, že Rolling Stones jsou kapela, ze které se neodchází.
(smích) Jo, jo. Stones jsou Stones a New Model Army jsou New Model Army. Náš Nelson chtěl trávit více času se svojí rodinou, dětmi. Tím to hasne. Žádnou nevraživost k sobě necítíme a jsme dál blízkými přáteli. Horší bylo, že to pro New Model Army znamenalo zase další honění drahocenného času, museli jsme dlouho shánět náhradu. Ale ani v tomto smyslu jsem to jako zradu od Nelsona nepociťoval.
Cítíte novou desku jako nový začátek?
Ale kdepak. V New Model Army bylo vždycky všechno nový začátek. My to ani jinak neumíme. A spíš bych řekl, že každá nová situace je při tvorbě vždycky dobrá motivace. Navíc to skvěle brání příliš se ohlížet do minulosti. Nás ani nikdy moc nebavilo hrát staré věci. Samozřejmě je hrajeme, ale jen některé. Žijeme přítomností, hrajeme převážně nový materiál a i ty staré kousky se snažíme hrát nově, jinak.
A co je jiné na Between Dog And Wolf?
Hlavně zní vůbec nejlíp ze všech, co jsme dosud udělali. Je zvukově mnohovrstevnatá. Tím nechci říct, že bysme něco dělali záměrně komplikovanější, ale např. použít vícevrstvé bicí, to bylo něco, o čem jsme se v kapele dlouho bavili a chtěli to vyzkoušet. Nechci říct ani to, že by bylo špatně namrskat to ve studiu naživo a stavět nahrávku na vlastní energii, to v žádném případě. Chtěli jsme to ale tentokrát udělat jinak a pěčlivě jsme se na tento způsob práce připravovali. A nahrávali jsme analogově – do pásu. To zvolené metodě taky prospělo.
Jaký byl přínos producenta? Oslovilil jste eso, které je podepsáno pod nahrávkami Kyuss, Melvins, Tool, Queens of the Stone Age, Tomahawk, L7, Jesus Lizard…
Joe Barresi byl přesně tím, koho jsme při zmíněné metodě nahrávání považovali za ideálního mistra zvuku pro smíchání nové desky. A jsem šťastnej, že jsme se nezmýlili. Joe odvedl na mixu skvělou práci a já musím říct, že jsem s výsledným zvukem jakékoliv naší nahrávky nikdy nebyl spokojenější.
Řekl bych, že New Model Army znějí na Between Dog And Wolf temněji a drsněji než kdykoliv předtím.
Ano, je to tak. O tom jsme také měli dopředu jasno, že chceme, aby to bylo i ve zvuku temné, drsné, vlastně drzé. A máme radost, že tím album, všech čtrnáct písní, drží pohromadě jako celek. I to je zásluha mixu Joea Barresiho.
Textově jste taky temnější a drzejší, jestli jsem to dobře pobral…
Nepochybně. Naše témata už se nebudou asi nikdy moc proměňovat, ale od poslední desky Today Is a Good Day (2009), která reflektovala např. začínající světovou krizi, se toho pramálo na světě změnilo k lepšímu a já kolem sebe cítím na jedné straně větší bezmoc, na druhé hlubší apatii. Svým způsobem jsem, jak to říct slušněji, naštvanější než třeba tenkrát v osmdesátých letech za thatcherismu.
Vaše texty měly vždycky silný sociálně politický náboj a vyjadřovaly pevné názory…
No, možná je to tím, že se neumím vyjadřovat příliš literárně (smích), ale přímo komentuju, co kolem sebe nebo ve svém nitru vnímám. Ale neřekl bych, že by mé texty byly převážně politické, natož výhradně. Většina z nich je o vztazích mezi lidmi. Jo, na novém albu je třeba jeden text o egyptské revoluci – byl jsem totiž právě v Káhiře, když se to tam strhlo, ale i tahle píseň je více o lidech. A chtěl bych zdůraznit, že New Model Army nejsou politická kapela, nikdy nebyla a nikdy nebude. Naše hudba není kulisa pro vyjadřované názory. Byl bych blázen, kdybych chtěl svůj názor někomu vnucovat. Čím jsem chtěl vždycky někoho přesvědčit, to je hudba. Hudba New Model Army.
New Model Army (uk)
support: Unkilled Epochal
13. 10. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Abbé 04.12.2024
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…