Ondřej Oharek | Články / Reporty | 03.08.2022
Je parný den, starý platan se tyčí v bezvětří. Nabídka osvěžujících limonád přichází vhod, místa ve stínu se zabírají. Pod spalujícím svitem se také odehrává snímek Hasan (2021), vyprávějící o bohatém zemědělci, který stojí před morální volbou. Jde o lyrické drama, kde prosba o odpuštění vede hlavního hrdinu k bolestnému uvědomění si vlastních prohřešků. Režisér Semih Kaplanoğlu uvedením tohohle filmu zakončil svoji návštěvu v Hradišti, na níž se ukázal jako pokorný a vnímavý tvůrce, a také jako vášnivý cyklista.
Čekání ve frontě na pizzu je tentokrát kratší, vydávám se do parku. Tam se zaposlouchám do veršů, které čte jemným hlasem básník Radek Malý: „Dnes ráno v 5:37 vyhynul další živočišný druh.“ Jeho sbírka Atlas bytostí je plná roztodivných a fantaskních zvířat – představuju si, jak by to vypadalo, kdyby se ve Smetanových sadech procházeli světluchy a oranžová opice.
Večer do Hvězdy přitekla Řeka (2021), dokument o kráse a významu vodních toků pro lidskou civilizaci. Před projekcí byla předána výroční cena, určená jednomu ze zástupců filmových klubů. In memoriam ji získal Pavel Tomešek, vedoucí „filmáče“ v Krnově a zakladatel přehlídky KRRR!, čímž je zároveň připomenutý význam filmových klubů, které ve vlastní asociaci (AČFK) dodnes Filmovku organizují. V sále na chvíli zavládne smutek, který vystřídá poetické pohroužení do říčního světa.
Snímek Kapitán Volkonogov uprchl (2021) nedávno čelil kontroverzi, protože byl financovaný ruským ministerstvem kultury. Dle Antona Dolina, filmového kritika a představitele opozice v Rusku, je takové vnímaní zjednodušené a vyplývá z neznalosti toho, jak se tamní filmy financují. Ten taky v úvodu upozorňuje, že sami režiséři, Nataša Merkulovová a Alexej Čupov, v současnosti čelí perzekuci. Příběh Volkonogova, člena NKVD, který se náhle stane nepřítelem režimu, vypovídá nejen o Rusku v roce 1938, ale i o tom dnešním. Jedna z nejsilnějších projekcí letošního ročníku.
Nastupující večer je předposlední a horečka letní noci stoupá. Klub Mír se plní, únava a vyčerpání jdou stranou. Je třeba využít zbývající čas, každé minuty, každé vteřiny.
Letní filmová škola
29. 7. – 4. 8. 2022 Uherské Hradiště
foto © Magdaléna Šmídová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.