Jakub Béreš | Články / Reporty | 25.11.2017
Struny podzimu obohacují klubovou sezónu jednak svým line-upem, ale taky rozhodnutím volit povětšinou variantu koncertů v sedě, což akcím dodává jakousi vážnost a honosnější atmosféru. Ale dá se tak poslouchat i alternativní country amerických Lambchop v čele s téměř šedesátiletým Kurtem Wagnerem za dvěma mikrofony, s konejšivým tónem i odtažitou image v čele s typickou barevnou kšiltovkou? Devadesát minut v Arše dokázalo, že ano.
Z úvodní role tajuplného cestovatele, jenž se všude zastaví pouze na tak dlouho, aby všem řekl, že i když jde všechno kolem do háje, pořád je pro co žít, se Wagner po chvíli přenesl do polohy písničkáře vyprávějícího o svém pestrém životě. To si zrovna na chvíli nepomáhal upraveným hlasem, ale lákal nás do svého světa za pomocí povědomých melodií vybízejících k tomu, abychom uspořádali židle do kruhu a uprostřed sálu zapálili oheň přátelství. Takové momenty přicházely stejně rychle, jako odcházely, protože většinu koncertu kromě Wagnerova charismatu v sále vládly rázný beat a hlas nakažený technologiemi.
Nejvíce prostoru se totiž dostalo poslední desce Flotus, na níž Lambchop kulturní dědictví americké historie přibližují dnešní době. Country, blues, romantický kočovný život, písničkář – všechny tyto pojmy v pojetí nadčasových kovbojů Lambchop dostávají svůj význam i v době, kdy děti nemají vzory v kovbojích, ale v superhrdinech s obleky plnými technických vychytávek. Proto i Lambchop přijali technickou změnu a své country ohnuli do chladných beatů, aby mohl Wagnerův vokodérem neustále upravovaný hlas vést monolog o tom, co znamená být člověkem.
Během koncertu se toho stalo hodně: zazněla poetická Writer, stejně jako se dostalo na politické kousky The Hustle nebo JFK. A všechny skladby spojovala precizně chladná až strojová interpretace. Rozvernější momenty přišly, až když se dal Wagner do řeči se svým upovídaným pianistou i nemluvným kytaristou. Na konci zase vylekaly hudebníky uvaděčky s květinami a ti se tak dostali do jediné nepředvídané situace večera, po níž dělalo Wagnerovi problém se před posledním přídavkem zorientovat ve vlastních tahácích.
Během celé show sice frontmanovi nebylo vidět do obličeje, přesto každý věděl, že se pod stínem kšiltovky skrývá nebojácný střelec, který pochopil, že aby vzniklo něco krásného s potenciálem rezonovat, může stále pomrkávat k tradicím. Ty však nesmí jen zbožně opěvovat, ale je třeba je správným jazykem uvádět do současného kontextu. A v tom bílí kovbojové nejsou nedotknutelnými symboly hrdinství, ale lidmi, jejichž činy mají i druhou stranu mince.
Lambchop (us)
25. 10. 2017 Divadlo Archa, Praha
foto © Frank Hoensch
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.