Články / Reporty

Off 2019: Pro hudební dobrodruhy (3/3)

Off 2019: Pro hudební dobrodruhy (3/3)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 05.08.2019

„Píšeš o festivale?“ ptá se mě týpek, s nímž se v plné kavárně dělíme o stůl. Dávám mu a jeho přítelkyni nakouknout do letního Full Moonu, kterým se zájmem listují. Jsou z Polska, ale poprvé na Offu a nadšení. Máme nějaký podobný festival v Čechách? ptají se mě. Metronome? Velikostí možná jo, ale formátem a lineupem spíš ne. Letošní nabídka Offu je jaksi čerstvější a údernější, areál upravenější a celý koncept jednotnější. Ale Polsko je holt mnohem větší země, takže českou obdobu mám možná hledat mezi menšími indie fesťáky?

Pár z kavárny mi doporučil zajít na Trupa Trupa, polskou alternativní kapelu, která dobývá svět. Jenže včera se v Katovicích konal cyklistický závod a spousta návštěvníků byla nucená jít do areálu pěšky. Se svým výborným orientačním smyslem jsem trochu bloudila a expresivní rockový zářez Trupa Trupa pozorovala jen letmo z dálky. Za chvíli na vedlejší stagi nastoupil se svou kapelou Phum Viphurit, který si všechny podmanil bezstarostnou náladou a smyslem pro humor: „Přijeli jsme z Bangkoku, je tady nějaké thajské publikum?“ Samozřejmě ticho. „Oukej, někdo z Polska?“ Na jejich neo-soulu v angličtině nebylo nic autentického, jenom vynikající beatbox, kterým roztančili uvolněné posluchače.

Vystoupení švédské zpěvačky Neneh Cherry, kterou v devadesátých letech proslavil společný hit se zpěvákem Youssouem N'Dourem 7 Seconds, mělo všechno: neotřelé triphopové samply, back vokalisty a zpěvaččin originální bílý kostým. Scházel groove: jednotlivé hudební prvky do sebe nezapadaly a ve vleklém tempu ukolébávaly. Působilo to chabě zejména po jiskřivém, životaplném setu anglického rappera Loyla Carnera. Na tenhle svůj nedávný objev jsem se těšila z celého lineupu nejvíc a nezklamal. Rozený Londýňan, který po otci z Guyany zdědil tmavou pleť, rapuje na jazzové a R’n‘B samply o svých problémech s ADHD, milované mámě, životních krizích a bezcenných okamžicích štěstí. Jeho vystupovaní bylo stejně otevřené jako texty, silně se dojímal u toho, kolik na jeho první polské vystoupení přišlo lidí, ovace na sebe nedaly příliš čekat. Budoucnost nastala, protože jsem snad poprvé v životě dala přednost rapovému koncertu před rockovým. Na hlavní stagi tou dobou hráli vynalézavé legendy britské alternativy Stereolab, festivalové programy v tomhle bývají kruté.

fotogalerii z poslední festivalového dne najdete tady

I přes snahu Offu o mezinárodní záběr nesli tahouni letošního ročníku britskou vlajku. Zároveň lineup tak trochu vzdával holt velkým figurám devadesátek, což mu neubralo na aktuálnosti. Suede, kteří festival zavírali, vydali loni dobře přijatou, mystickou desku The Blue Hour a na naživo ukázali, že pořád mají co nabídnout. I když mi jejich vystoupení místy připomínalo přepjaté výlevy rockových dinosaurů, Brett Anderson si bezpochyby zasloužil poklonu za vynikající zpěv a oddaný, až extatický projev. Navázal tak na svého o pár let staršího krajana Jarvise Cockera, který na stejné stagi řádil v pátek. Oba spolu s řadou dalších, i mladších umělců naplnili tři dny opravdu intenzivními a pestrými zážitky. „Je to festival pro lidi, kteří opravdu poslouchají hudbu,“ hezky sesumíroval Polák z kavárny. Ano, není to pro lidi, kteří si doma pouštějí Óčko k mytí nádobí, je to pro zapálené hudební dobrodruhy. Jako jsme my.

Info

Off Festival
2.-4. 8. 2019 Katovice, Polsko

foto © Sebastian Vošvrda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace