Open Air Program: Tuctově hezké Ošklivé písně Inženýra Vladimíra

Když jsem den předtím slyšel alternativní divadelní seskupení Antonín Puchmajer D.S., byl jsem nadšen cimrmanovsko-dadaistickým humorem, notně černým i poněkud košilatým, ale velmi chytrým a svébytným, navíc umocněným písničkovými parodiemi na popové, folkové a jiné nevkusnosti. Jedním ze členů souboru je Vladimír Mikulka, který se v neděli 22. června představil v Open stanu v rámci festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové jako písničkář, a to pod jménem Inženýr Vladimír. S programem Ošklivé písně.

Nevystupoval sám s kytarou, ale doprovodila ho sličná houslistka Jana Havláková a baskytarista Ladislav Engel. Těšil jsem se na podobné neotřelosti, jichž jsem byl svědkem o den dříve, ale byl jsem zklamán. Nejenže znělo trio a především písničkář zaměnitelně folkově, najednou se autor bral příliš vážně. Kdeže zůstal včerejší nadhled? Pouze párkrát shodil sám sebe z piedestalu umělecké výpovědi, navíc zabalené do milionkrát přežvýkané folkové gumy, a to když se nazval kreténem. Zatímco divadelní písničkové kusy udivovaly aranžérskými i textovými roztodivnostmi a tentýž člověk pronášel satirické i sebeironické šlehy, nedělní stanové vystoupení Inženýra Vladimíra by uspokojilo leda „portovní“ publikum, a to kdoví jestli. Ovšem dětské obecenstvo to docela bavilo, i když se písničkář snažil o co nejvážnější pohled na současný svět. Právě to dělá dneska kdekdo, a mnohem lépe. Jen Skoumalů a Vodňanských se nám jaksi nedostává... Škoda. Slyšel jsem, že ho tady festivaloví návštěvníci zažili v jinačí formě. Tak snad příště, Inženýre.