Broněx | Články / Reporty | 29.03.2014
Rozčtvrtit se. Nebo se rozdělit na ještě více částí. To bylo to nejlepší, co mohl člověk udělat v Brně ve čtvrtek 27. března. Velký benefit na Veganfest s Gattacou a Telefonem v čele, Hentai Corporation, Mňága a Žďorp pro nostalgiky a v Kabinetu Múz křest nové desky OTK. Rožnovští punkáči Telefon dokonce původně měli být jak ve Vegalité, tak v Kabinetu Múz, ale na křtu OTK nakonec nehráli. Ať už byly důvody jakékoli, kapela vyškrtnutá z line-upu den před akcí vždycky trochu naštve. No nic, v mých silách byl jen jeden koncert.
Sejdou se takhle kytarista z Unny, basák z Or a kytarista z Human Steak na bicí a zpívají písničky o Brně. To není začátek špatného vtipu, to je Vlněna. Dalo by se tomu říkat i superskupina, jestli tenhle výraz nezanikl v sedmdesátých letech. V Kabinetu vystoupila Vlněna s akustickým setem, dvě španělky, mandolína a xylofon. Prý takhle hrají „občas a výjimečně“, ale já mám na jejich akustická vystoupení asi nějakou smůlu nebo štěstí. Kapelu oceňuju už jen pro ten nápad a ideu písní spojených pocitem z konkrétních míst a vyrůstajících z lásky k hnusu i kráse města, které maká a kde se na hlaváku setkávají železa ze sedmi směrů. I přesto jsem vzpomínal na jediný koncert, kdy jsem Vlněnu viděl v elektrifikované palbě.
Staří harcovníci OTK si na první večer malého turné ke křtu nové desky nevybrali Brno náhodou - vinyly sice zapomněli v Praze, ale cédéčka Atentát na Wericha, která pokřtili kluci z Vlněny, do batohu k buzole přibalili neomylně. Podstatné ale bylo, že OTK mají aktuálně víc než parádní formu. Zběsilý bubeník Víťa se před koncertem vždycky rozcvičuje kliky na pěstech, což asi mluví samo za sebe, basa všechno drží pohromadě, klávesy dodávají celkovému zvuku neotřelé barvy a nádherně hutně nakřáplý zvuk kytary Ondry Ježka asi nikdy nepochopím. Nové i starší songy jsou jednoznačně hitovky a kdo to neví, o moc přichází. Jak dlouho že už jsou OTK na scéně? Zeptej se svýho srdce, jak moc jsi starej.
OTK + Vlněna
27. 3. 2014, Kabinet Múz, Brno
foto © Vrbaak
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.