Kristýna Trochtová | Články / Reporty | 28.02.2018
Pražská koncertní premiéra kapely Peach Pit přinesla několik zajímavých zjištění: a) Underdogs‘ nemusí být podivně chladný a nehostinný prostor pro divnou elektroniku/divný black metal b) Peach Pit mají mnoho nemravně mladých fanoušků a fanynek, ovšem s výborným estetickým cítěním, pokud jde o hudbu a módu, a konečně c) Peach Pit jdou nahoru. Rychle, výrazně a hlavně zaslouženě.
Nejraději sobě i ostatním nalévám čisté – pokud možno mešní – víno, proto zdůrazňuji, že mi tahle kapela od doby, co se známe (milosrdný plurál), neobyčejně přirostla k srdci. Pomohla mi přežít období jarních bolístek a strastí, stejně tak se stala soundtrackem k naopak vcelku příjemnému létu. Na podzim se připomněla novou deskou Being So Normal, která mi dlouhou dobu jela do sluchátek 24/7, a v nejtužší zimě si se mnou dala Jamesona v chladném smíchovském sklepě. Já jsem velmi pro neopětovanou lásku ke kapelám.
Zpátky do sklepa: z Dukly mě jímal jednak smutek, druhak rozhořčení. My, bigotní alternativci, už to tak asi máme hozené; měli jsme totiž rádi postpunk, ještě než to bylo cool. Fajn basa, fajn bicí automat, trochu tlaku tam taky bylo, vždyť je to tabulkový postpunk, probůh, ale vlastně z toho až příliš čpěla pozéřina. Zaklínat se autenticitou je nebezpečné – v lepším případě je nedefinovatelná, v horším pouhou iluzí, ale já si nemůžu pomoct. A Zábrana? Pasternak? Nebo se mi to jen zdálo? Já se omlouvám, ale ať tak či onak, je to směšné. Já jsem velmi pro opětovanou nenávist ke kapelám.
Není lepší motivace k rychlému přesunu nahoru po schodišti dolů než úvodní riff Drop the Guillotine. Vlasaté a kníraté kvarteto svižně změnilo ráz večera – po totální depresi vyvolané dvojicí Vydra-Hradilek přišla dětská rozjařenost, fanouškovský m e l t i n g, vlhnutí očí, vlnění boků. Peach Pit zahráli všechno z Being So Normal, přihodili Sweet Fuck All a samozřejmě velehit, který je proslavil: Peach Pit. Zatímco publikum propadalo extatickým stavům a snilo o zaboření prstů do Smithových vlasů, Chris Vanderkooy sóloval (!) na jejich rukou. Neuvěřitelně opravdový a milý koncert. Když se pak na pódium nahrnula dobrá třetina publika a bujaře tancovala, byl to pohled k nezaplacení.
„Taťkové“ z Peach Pit mi definitivně potvrdili, že ještě to má smysl táhnout. Ani slovo o Johnny B. Goode – všimli jste si? My, bigotní alternativci, totiž umíme i odpouštět.
Peach Pit (ca) + Dukla
25. 2. 2018 Underdogs‘, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.