Peter Forgáč | Články / Reporty | 07.07.2017
Znova nastal prvý júlový víkend, keď stretnete tisíc známych, ktorých ste nevideli rok, lebo kde inde sa vidieť než na festivale opradenom samými naj. Ozývali sa hlasy o menej nabitom lineupe než po iné roky, no už prvý deň jasne naznačil, že nič také ako slabý večer sa konať nebude.
Párty začína klasicky už v špeciálne vypravenom vlaku s párty vozňom, čím by sa mohol inšpirovať nejeden festival. Počasie ideálne, postaviť stan, obehnúť nekonečné gastro a s pivom si vychutnať otváračku v podaní slovenského bizáru Chiki liki-tua. Na hlavnom stagei sa pokračovalo na slovenskú nôtu. Bolo nás jedenásť na čele s Milanom Lasicom odohrali svoj legendárny rovnomenný album v celej dĺžke a dokonca v úplnej premiére. Na pódiu sme videli vysokú muzikantskú školu s plejádou najlepších slovenských hudobníkov. Lasica, Dorota Nvotová na klávesy, Lasky, Jóbus a ďalší na jednom javisku sa len tak nevidí.
Aby legiend nebolo málo, pokračovalo sa rýchlym presunom na Slowdive. Udrela vás masívna stena zvuku striedaná melancholickými pasážami s vynikajúcim ženským vokálom. Shoegaze, aký ma byť, počas ktorého sa nedalo inak, než zavrieť oči a vychutnávať. A potom to prišlo. WTF moment večera a asi aj celého festivalu. Ďalší bizár, ale tentoraz poriadny v podaní nórskych Ylvis. Nečakal som nič, dostal som dávku miestami až neuveriteľnej koncertnej show. Ponúka sa prirovnanie s Die Antwoord z pred dvoch rokov, no ani tí sa na Nórov nechytajú. Wrestling na pódiu, striedanie štýlov v každom songu, fanúšik z prvého radu na pódiu, ktorý tiež dostal to, čo nechcel. A treba uznať, že kapela šlapala a muzikantsky to mali Ylvis na výbornú.
Keď neviete, čo dokáže jedna gitara a bicie, tak ste nikdy nevideli Slaves. Šialené bicie, špinavá gitara/basa a neskutočná energia. Dvaja týpci dokázali strhnúť niekoľkotisícový dav gárážovým punkom a v predu sa dokonca vytvorilo na Pohodu nevídané pogo. Aj napriek nie úplne časovo nabitému programu to bol silný prvý deň na Pohode, tak eklektický mix žánrov sa len tak nevidí. Od Lasicu do poga, skvelý večer. Čakáme na piatok, začína pršať.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.
Alžběta Sadílková 15.10.2024
Znechucení a únava nemusí v hudbě působit jen jako karikatura, vztek nemusí být srostlý s násilím. Snad proto do sebe nedělní večer dobře zapadá i jako celek.
Veronika Tichá 15.10.2024
Hradec Králové v posledních letech osciluje mezi kulturní pustinou a energickými snahami oživit místní scénu. Nic není ztraceno aneb Jazz Goes to Town.
Marek Hadrbolec 14.10.2024
„Jenom si vzpomenout,“ křičí Lukáš Bouška opakovaně, zatímco se staré jizvy znovu otevírají a bolavé vzpomínky se derou ven.
Timon Láska 11.10.2024
Zatímco Oklou zhypnotizovala dav bublavě gradujícím a také nejznámějším trackem Lurk, Casey MQ roztancovává sál romantickou původní verzí What About Us.
Veronika Vagačová 11.10.2024
Hudba mala značne evokatívny charakter, tanečné a dynamickejšie časti pripomínali scenérie z latinskoamerickej dedinky a pobehujúce deti po uliciach, iné časti dialógy.
Václav Valtr 11.10.2024
Po několika úvodních písních přišel čas na lyričtější část reportoáru, vtahující do hypnotického a mrazivého světa svébytné estetiky...
Aneta Martínková 10.10.2024
V srpnu 2023 streamovací služba Spotify ohlásila, že její uživatelé a uživatelky za poslední rok naposlouchali přes tři miliony hodin nahrávek bílého šumu...
Veronika Havlová 09.10.2024
Když chcete zjistit, co je v Brně za kluby, jaké tam mají zvukaře, dramaturgii a nabídku na baru, naskočte na vlnu dvoudenního festivalu Batch.