Pořadatelská: Ondřej Mikula (Café Fra)

Ondřej Mikula aka Aid Kid má na starosti hudební dramaturgii Café Fra, kde se jednou za měsíc koná komorní koncert s kapacitou maximálně 30 lidí. Celý cyklus zahájil Pjoni, následovat bude za pár dní Sifon a v květnu Marek Doubrava, o světelnou atmosféru se stará Ore Gone ze studia Lunchmeat. „Každého vystupujícího se snažím navést, aby využil soustředěného publika v komorním prostoru a nebál se víc experimentovat a předvést například ambientnější podoby svojí tvorby, což zatím všichni oslovení uvítali. Důležité pro mě je vycházet z daného prostředí, nepopírat charakter kavárny/knihkupectví,“ říká Mikula. Na jaké další akce se chystá, které mu učarovaly v nedávné minulosti?

Co chystáte další dny a týdny?
Už 18. 4. u nás zahraje Sifon z WWW. Nabídl jsem mu Fra jako prostor pro experiment, o jeho vystoupení se bavíme, připravuje nový setup a vezme si s sebou i netradiční perkuse, které normálně netahá. Upřímně nevim, co očekávat, ale tak jsem to chtěl a snažím se stejně dělat všechny koncerty. Třetím hostem bude Marek Doubrava, 16. května vystoupí sám s kytarou, dojde i na nějaké raritky.

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul?
Velký zážitek mám z akce, kterou v lednu pořádali ve Studiu Hrdinů lidi kolem kapely Lebanon. Bylo to dotažené, sympaticky jiné, no a krom Lebanon, které jsem si tam oblíbil a nakonec jim nejspíš budu produkovat desku, tam hráli Dead Pidgeon Dub společně s Escher Fucker, s kapelou, kde jeden dělá hudbu a tři si hrají s vizuálem, to mě baví. Zajímavý setup - videa z kompu lezou přes tři televize a tři analogové videomixéry, ten obraz má pak obrovskou hloubku, je to úplně hypnotické. Do toho brutálně zkreslené dubové beaty, nekompromisní psychedelický nářez.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?
Lunchmeat obnovil značku Neone, za náma je první pop-up rave party s Codex Empire ve starém továrním komplexu, co brzy půjde k zemi. Bylo to neuvěřitelné, skvělá práce s prostorem, zvukem a světlem, se smyslem pro detail. Dokud se nenajde stálé místo, bude Neone dělat takovéhle pop-upy, doporučuju sledovat. No a Lunchmeat festival, na to se těším každý rok jak na Vánoce. Letos i s mým drobným dramaturgickým zásahem.

Pro radikálnější podoby klubové muziky chodím na KSK, stabilně kvalitní a neotřelé bookingy. Když se vám podaří vypnout „mejdanovej mód“ a prostě se zaposlouchat, objevíte spoustu zajímavých věcí, co jinde neuslyšíte. Co se kytárek týče, na slepo se dá jít na cokoliv, co dělají Landmine Alert. Taky zkuste nevynechat příští koncert Acute Dose, kluci jsou čim dál víc ve formě a já jsem si čím dál tím víc jistý, že lepší kytarovka u nás není.

Mám radost, že vznikají stále nové promotérské kolektivy, zároveň to totiž znamená, že je v Praze po dobrých akcích poptávka. Za všechny bych jmenoval Tasyu a Karolínu aka Lovely, do Café V lese teď zabookovali Shortparis a mají vyprodáno. Jinak sledují mladé talenty, vyznají se v ruské nezávislé scéně a taky jsou to dobré DJky, moc se těším na další jejich akce.

Jaký máš vztah k sociálním sítím? Nechal jsem se pohltit, Instagram jedu pořád, na Facebook jsem trochu zanevřel, rád bych psal víc na Twitter. To je totiž budoucnost, málokdy mě ale napadne něco alespoň trochu chytrého nebo vtipného. Instagram vede, ta konstantní tvorba obsahu mě baví. Už si nedokážu představit den bez deseti selfíček Kataríny Málikové nebo dnéčkových recenzí sušenek.

Kam nejraději chodíš na jídlo?
Pravidelně chodím na polední meníčka, všude možně. Nejradši obědvám v Sandokan bistru v Korunní, doporučuji všem, co si myslí, že bez masa to nejde a že Indie chutná furt stejně. Kategorii „za odměnu“ vede Martin's bistro, tam je dobré úplně cokoliv, co mají v menu, a navíc moc hezké prostředí. No a o víkendu brunch v Bullerbynu, záchrana po náročném pátku, tematická meníčka, kreativní asian fusion srandy nebo klasická kulajda, všechno výborné.