Barbora Stuchlá | Články / Reporty | 20.12.2016
Pestrý rok 2016 zakončila Lenka Dusilová předvánočním vystoupením s Baromantikou. Koncertní zážitek to byl bezchybný, jen vhodná slova na jeho popsání stále chybí. Ještě teď slyším klávesy a elektronickou linku, která se táhla celým koncertem a v nejhlasitějších pasážích člověkem otřásala až v nejhlubším nitru.
Není vyprodáno, ale sál praskající ve švech by Baromantice ani neslušel. Tlumené osvětlení dodává komorní atmosféru, tak příhodnou, se začátkem vystoupení se krom diváků rozjíždí i projekce. Jakub Aeldryn ze studia Lunchmeat se prezentuje prostými čárami a obrazci, které ve své jednoduchosti paradoxně dotvářejí komplexnost vystoupení, projekce fungují v souladu s dynamikou hudby. Kde hudba ubírá na síle a hlasitosti, ustupuje i projekce.
V první části koncertu zaznívá mimo jiné rytmická Takafei, na kterou si Dusilová bere akustickou kytaru, jako ještě mnohokrát poté. Mrazy. Luna. Části některých skladeb jsou na sebe vrstveny pomocí looperu, naživo vyzní i občasné dubstepové prvky. Nepůsobí rušivě, jak by se mohlo zdát ze studiové nahrávky, mají své místo a tvoří příjemný kontrast s barvou zpěvaččina hlasu a křehkostí elektroniky, která je pro tvorbu Baromantiky typická.
Publikum více ožívá při snivé písničce Pro Tebe a konečně i Baromantické, která ze všech nejvíc funguje coby nomen omen, tedy spojení polohy jemné a romantické i barokně zdobené. Z celého kvintetu sálá klid, souhra a vyváženost. Všeho je přesně tolik, kolik toho má být, nic nenarušuje celkový dojem. Špičkové pěvecké výkony nepředvádí pouze Dusilová, ale každý ze čtyř hudebníků, jimiž je obklopena. Večer pokračuje téměř bezeslovnými Indiánkami, v duetu Brother obstarává rezonující vokály bubeník Martin Novák.
Potlesk je ohlušující a nemá konce, ale i poslední zvuky kláves definitivně doznívají a večer se chýlí ke konci...
Lenka Dusilová & Baromantika
19. 12. 2016 Palác Akropolis, Praha
foto © Jana Wrubelová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.