Přesahy monster (Festival otrlého diváka)

V pátek představil Festival otrlého diváka krále béček Johna Carpentera. Americký režisér hororů (Mlha, Věc) i akčních úletů (Velké nesnáze v Malé Číně) dokázal posouvat hranice žánru a jeho poučka, že zlo nesmí prohrát a má s divákem zůstat i po závěrečných titulcích, je pořád platná. A film Halloween, jehož úvodní scéna byla snímaná z pohledu vraha, je dodnes ikonická.

Jeho nejprovokativnějším dílem se stal jiný snímek: V chřtánu šílenství. Filmová pocta dvěma literárním legendám, Stephenu Kingovi a Howardu P. Lovecraftovi, totiž otevírá pro pokleslé žánry nezvykle složitá témata. Pojišťovací agent Trent hledá pohřešovaného autora hororových bestsellerů Suttera Canea a společně s jeho editorkou nalezne zapadlé městečko Hobb's End. Oba si brzy uvědomí, že se stali součástí Caneova posledního literárního díla. A že kdokoli knihu dočte do konce, promění se ve slizkou, hlavonožcovitou příšeru.

Sám snímek svou spletitostí chapadlovité monstrum připomíná. V první řadě baví černým humorem a několika prvoplánově lekavými momenty, podtrženými Carpenterovou typickou syntezátorovou hudbou. Zároveň vytváří surreálnou atmosféru, ve které nelze rozlišit, kde končí realita a začíná blud: různé postavy vidí vzájemně si odporující věci, několik scén se opakuje, pokaždé v drobných obměnách. Film díky tomu dostává pro horor neobvyklou hloubku. Ta je umocněna proměnou agenta ze sebevědomého profesionála na hospitalizovaného blázna, ale hlavně tím, že vítězným aktérem příběhu není ani démonický spisovatel Cane, ale samotné (a nezobrazené) zlo.

Carpenter ve filmu dokázal vyvážit napětí, humor i přesah a podobně jedinečný balanc se mu už nikdy najít nepovedlo. Jak těžko se taková rovnováha hledá, ilustroval následující den snímek Piercing (režie Nicolas Pesce). Mladý architekt Reed se v něm vydává ukojit potlačovanou touhu po násilí – pod záminkou falešné pracovní cesty se rozloučí s manželkou a novorozeným potomkem a do hotelového pokoje si objedná prostitutku, kterou chce zabít.

Film pracuje s anticipací. Divák očekává násilí, ať už kvůli vyšinutému traileru nebo úvodní scéně, ve které Reed přejíždí sekáčkem na led po novorozeněti. Když hlavní hrdina netrpělivě čeká na příchod prostitutky, v temně humorné scéně si krátí čas trénováním vraždy. Zatímco pantomimicky a s prázdnýma rukama dusí, bodá a řeže, ozývají se zvuky lapání po dechu, ostří nože a pilky. Násilí visí ve vzduchu, ale přichází jen napůl. Prostitutka, která se má stát obětí, se totiž vybarví jako ještě větší pomatenec než její vrah. Příběh se točí kolem nedorozumění obou postav: Reed si myslí, že prostitutka chce umřít a ví, že ji chce zabít. Prostitutka si myslí, že ví, co chce Reed, ale evidentně se plete. Mezi dvojicí vznikne netypické láskyplné pnutí, obě postavy si několikrát vymění role oběti a vraha. Psychologický rozměr filmu ale zůstává nevýrazný – Reedova motivace zabíjet, kterou mají vysvětlit flashbacky, působí plytce, důvody jednání prostitutky scházejí úplně.

Piercing zaujme, ale rozplizlý děj brzy unaví. Nejotrlejší diváky tak pobavila alespoň závěrečná scéna, ve které prostitutka spoutanému Reedovi přejíždí sekáčkem na led po břichu, a když napřáhne k ráně, film skončí. Nenaplněnost byla dotažena k dokonalosti. Nezbylo tak než si očekávání odnést ze sálu s sebou domů. Festival v neděli večer nabídne ještě závěrečnou projekci, apokalyptické béčko Sliz. Návštěvníci se můžou těšit na špatně napsané postavy, nelogické dějové zvraty a mnoho, mnoho krve. A o tom „otrlec“ je.