Preview: CS + Kreme

Jednota jede, asi jsme si všimli všichni. Seznam koncertů, které v Praze usazený kolektiv představil, se nedávno rozrostl o legendární Codeine nebo velšskou umělkyni Elvin Brandhi. A většina fanoušků hutné a hutnější hudby se už jistě těší i do kostela Nanebevzetí Panny Marie v Neratově v Orlických horách, kam Jednota pozvala mj. Supersilent. Zdánlivě mnohem nenápadnější bude dnešní koncert australské dvojice CS + Kreme, která vystoupí v pražském Ankali.

S Conradem Standishem a jeho The Devastations mě kdysi seznámil pochopitelně Tomáš Turek, málokdo má australský radar tak dobře vyladěný. Standish se od někdejší kantilény posunul někam úplně jinam, aniž by přišel o přirozenou eleganci a vzácně vytříbený cit, se kterým přistupuje k celé své tvorbě, ať už se pustí do garážového rocku, popu nebo momentálně spolu s multiinstrumentalistou Samem Karmelem (Kreme) do hájemství ambientu, dekonstruovaného future jazzu nebo snad až dubu. Pojďme popořadě.

DEVASTATIONS – THE NIGHT I COULDN’T STOP CRYING
Devastations patřili k x-té generaci Berlíňanů z Melbourne, byť pobyt v německé metropoli pro trio neznamenal tak dlouhou a signifikantní epizodu jako v případě vy víte koho. Referenční body nicméně zůstaly podobné – suché blues, Bowie, Scott Walker, v případě Devastations taky Suicide, ale k těm se ještě dostaneme. Eponymní debut s huňatým garážovým zvukem slaví letos dvacet let, dvojka Coal byla podobně intenzivní, ale mnohem elegantnější, s fosforeskujícím glamovým popraškem. The Night I Couldn’t Stop Crying drásá napořád.

DEVASTATIONS – YES, U
S třetím a žel posledním albem Devastations jsme se konečně s kapelou potkali na koncertě, jejich dvě (snad) pražské show jsem nějak nesmyslně propásl. Vystoupení v oblíbeném drážďanském Beatpolu si pamatuji dodnes, trojice už tehdy šlapala hodně do elektroniky a hluboko do triphopových bažin. Krásné to bylo. Tohle si dejte celé, tady není moc co vybírat. Jednou zabolí otvírák Black Ice, jindy hitová Rosa nebo závěrečná srdcervoucí Misericordia.

CONRAD STANDISH – DIAMONDS, FURCOAT, CHAMPAGNE
Slibovaní Suicide. Série EP u příležitosti sedmdesátin Alana Vegy přinesla pozoruhodné kousky, všechno je to dávno vyprodané a na streamech toho taky moc nenajdete. Drobnost od Conrada se v digitální stopě naštěstí zachovala. Strašidelná i okouzlující. EP se prodávalo hlavně kvůli verzi Primal Scream, ale ten pravý poklad se schovával až na konci.

STANDISH/CARLYON – NONO/YOYO
Další kapela, další výročí. Rozpad Devastations byl smutný, ale tak co už dnes, po třinácti letech. Standish se poté s dalším členem Devastations Tomem Carlyonem nakrátko spojili do projektu pojmenovaného po jejich příjmeních, zůstala po nich jedna jediná deska, ale ta tedy zatraceně stojí za to. Deleted Scenes vyšlo téměř přesně před deseti lety, nějaký ten zapomenutý kousek vinylu možná ještě najdete v katalogu Day After. Nebudete litovat ani jediné penny.

CS + KREME – DEVOTION
Hned úvodní track prvního EP nové dvojice sliboval hodně, od té doby se toho většina potvrdila. Krásná, decentní melodie, nenápadné, ale o to poutavější hudební krajiny. Hymna.

CS + KREME – THE WHALE’S TAIL
Jak asi jméno napoví, Standish je manželem Jonnine, kterou leckdo zná z HTRK. Doma dvojice příliš často netvoří, rozhodně ne tak často, jak by asi mohla, byť na letošním Jonninině albu Maritz si Conrad v několika skladbách zahrál. Inu, asi vědí proč. Jeden z mála příkladů zde.

CS + KREME – ORANGE
Zatím poslední dobrodružství CS + Kreme, které představí v Praze. Orange nejde tak přímočaře po tepně jako předešlé nahrávky, ale o to je čarovnější. Večer na viděnou.