Články / Reporty

Prosím vás, kterou linku řídí WWW?

Prosím vás, kterou linku řídí WWW?

Jakub Hudák | Články / Reporty | 03.04.2013

Když jsem poprvé slyšel o formátu Zlínského BusFestu, projektu studentů Fakulty multimediálních studií Univerzity Tomáše Bati, myslel jsem si, že je to příšerný nápad. Koncerty v trolejbusech a autobusech, to ještě chápu – je to vlastně celkem důvtipný způsob, jak zajistit zdroj elektřiny na místě, kde by jinak musel být hlučný benzínový generátor. Navíc vozidla můžou sloužit jako mobilní pódium. V BusFestu jde ale o to, že koncerty probíhají za jízdy: na točně trolejbusů pod sportovní halou nastoupíte, zhruba čtyřicet minut jedete a na tom samém místě zase končíte. Místo přebíhání mezí pódii se přestupuje z jedné linky na druhou.

Do Zlína jsem vyrazil v den, kdy už si všichni mysleli, že zima skončila. Cestou začalo sněžit, ve Zlíně bylo sychravo a navíc se hrál hokej, takže se u točny mísily jen festivalové hloučky, zadělávající si na kašel sponzorským pšeničným pivem Fénix s kouskem pomeranče, a o šálu lépe oděné skupinky v hokejových dresech.

Mým cílem bylo dostat se do trolejbusu autoškoly Zuzaník, kde hráli WWW, protože naživo vždycky podávají intenzivní výkon a jejich koncerty jsou takřka osvětová činnost. Ukazují totiž mladé generaci, která doma neschovává první výtisky BBaRáKu, protože hip hop nikdy neposlouchala, co přesně bylo na českém hip hopu v 90. letech dobrého a jak to lze přeložit do synťákové a smyčkovací současnosti. Proto jsem se trochu naštval, když jsem se pár minut po šesté začal cpát do trolejbusu a slyšel, jak se kdosi ptá, jestli to jsou ti, „co hrajou něco jako Mandrage.“

Koncert v trolejbuse je zvláštní věc. Hudebník v davu v MHD ztrácí na výjimečnosti, kterou by mu poskytovalo o dva metry vyvýšené pódium, což mě bavilo, protože jsem poprvé viděl Ondřeji Anděrovi pod ruce a protože společné madlo sbližuje podobně jako nerovnosti na vozovce, i když někteří z cestujících získali pocit, že by si taky zasloužili být středem pozornosti. Na druhou jízdu jsem přestoupil k DVA, kde jsem pochopil zásadní nevýhody takových koncertů.

Kapely stály umístěny v předních částech vozidel a zhruba v polovině ležel velký reproduktor, což vážně nestačí. Mnohem lepší by bylo, kdyby byly kapely v prostřední části, protože takhle sloužila zadní místa jen k tomu, aby se člověk na chvíli posadil a ohřál, z koncertu jako takového moc neměl.

Beatboxové vystoupení En.drua jsem nakonec vypustil, abych strávil víc času s hiphopovými pionýry, kteří už při třetí jízdě hráli na přání hlasitému mladíkovi u dveří. A nebudu vysvětlovat, proč jsem se nenechal povozit autobusem Student Agency s bavičem a imitátorem Petrem Jablonským – BusFest je multižánrový a dost lidí tamtudy jelo. Tak co.

Info

BusFest 2013
27. 3. 2013, Zlín
www.facebook.com/busfestutb

foto © Sandra Ongalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace