Ondřej Oharek | Články / Reporty | 02.08.2022
Shluk lidí prochází Havlíčkovou ulicí a já se jím proplétám s jasným cílem v podobě kina Hvězda. Évonprs deníky (2021), tak se jmenuje film dvojice Maureen Fazendeiro a Miguel Gomes, který se odehrává za pandemického léta. Obávám se ponoru do duší a mezilidských vztahů, jak to bývá u děl s podobným námětem časté. Jenomže portugalský snímek je jiný. Je o radosti z hudby, o stavbě motýlí voliéry, o sladkosti ovoce v zahradě, o kterou se trio hlavních hrdinů stará. Osvěžující je hlavně struktura, příběh se odehrává ve dvaadvaceti dnech vyprávěných pozpátku. O čem je děj, se vyjevuje postupně, hlavní je však radost z léta i z uměleckého experimentování.
Sály jsou zaplněné, ani život v ulicích neslábne. „Děkujeme, my si teď půjdem odpočinout, ale večer tu zase budem,“ oznamuje muž s kytarou nadšenému davu. Spontánní koncert právě skončil. Oficiální program představuje jen zlomek toho, čím akce žije.
Masterclass nabízejí příležitost nahlédnout do myšlenek a postupů tvůrce. Na té, kterou má host letošní Filmovky, oceňovaný turecký režisér Semih Kaplanoğlu, panuje komorní atmosféra. Vypráví se o podrobném průzkumu lokací, padá spousta dotazů od diváků. Radost ze setkání je vidět nejen na jejich, ale i na umělcově tváři.
Ve Smetanových sadech se mezitím odehrává souboj mezi programovými stany. „Začneme regionální rubrikou, Strach a hnus v Uherském Hradišti,“ hlásí na podiu Vít Schmarc při talk show populárního podcastu Čelisti. Počet diváků v Literárním stanu, kde Linda Bartošová představuje svoji knihu Novinářky, není o moc menší. A do toho se v Respekt stanu koná představení dokumentu o omezování folkloru komunistickým režimem. Návštěvníky nepostrádá, kromě pamětníků jsou tu i zástupci mladé generace. Setkání pro Filmovku zcela příznačné.
Bezejmenná hlavní hrdinka snímku Štěstí (režie Askar Uzabayev, 2022) má vše – manžela, dceru, která se bude brzy vdávat, a úspěšnou kariéru, živí se totiž jako propagátorka zkrášlovacího krému. Ten sice skryje stopy stáří, ale podlitiny a rány pod ním prosvítají. Kazašský hit Berlinale je obžalobou státního systému, justice a kultury, ve které je normální, že muž se po nocích opíjí a znásilňuje svoji ženu. Vizuál letošního ročníku odkazuje na to, že se filmy člověka dotýkají, v tomto případě nejde o dotyky, ale o facky a rány. Důležitý snímek, jehož zařazení do sekce Východní přísliby bylo výborným tahem.
Letní filmová škola
29. 7. – 4. 8. 2022 Uherské Hradiště
foto © Anna-Marie Křížová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.