Rakouský elektro klenot u jezera - Urban Art Forms Festival

Dálnice A9, Exit 192 – Schwarzlsee. Zatopené štěrkové lomy poskytují obyvatelům Štýrského Hradce nejednu možnost k letním kratochvílím, ať už je to wakeboarding nebo prosté koupání v průzračné a teplé vodě. Údajně třetí největší festival v Rakousku, Urban Art Forms Festival, překoná své konkurenty v lokaci. Co je prašné, vyprahlé letiště Nova Rocku oproti tisícům stanům rozesetým okolo nádherného jezera s kvalitním betonovým areálem na dosah ruky? Zrcadlící se západ slunce s palmami, beach barem a všudypřítomnými tanečními vibracemi nabízí ve střední Evropě vzácný dojem přímořského festivalu. A line-up třetího dne stačí k tomu, aby většinu takových hravě zastínil. Koncentrace hvězd současné elektro scény: maximální.

Vídeňské duo Camo & Krooked se cítilo jako doma. Poměrně brzký čas (šest večer) vyřešili svěžím setem míchajícím vlastní singly, letní hity jako Hot Right Now nebo také d’n’b remix Beat It. Z velké časti polonahý dav v plavkách vytvořil atmosféru, kterou oba producenti ocenili později na Facebooku jako letošní highlight. Při Watch It Burn jsem měl pocit, jako by Camo & Krooked byli headlineři a všichni už jen přišli vydat poslední zbytek energie. Počet širokých úsměvů předčil počet spálených zad. Tolik pozitivní energie proudící mezi stagí a davem se tak často nevidí. Pětisetkilometrová cesta se vyplatila mnohem dřív, než jsem čekal.

Přítomným kytaristům v publiku asi nebylo moc jasné jak, ale Modestep dokázali ze svých Blackstar zesilovačů vydat naprosto brutální basové ataky a kytarové dropy v jejich podání si z druhého zákona Muse dělaly akorát legraci. Zpěvák Josh Friend má podobný hlas Examplovi, ale ta show... Ta show připomínala spíše Pendulum (R.I.P.), a to myslím tak dobře, jak jen můžu. Album Evolution Theory je dostatečně vyrovnané, že hodinový live set může londýnská kapela skutečně pojmout jako svůj koncert. Možná to bylo proto, že dubstepu ten den tolik nebylo, ale Modestep i zpětně z celého večera vyčnívají. Zvuk šesti tenkých strun museli slyšet až ve Slovinsku. A po dropech se zvedal vítr.

Co dělat, když skoncujete s nejslavnější drum and bassovou kapelou na světě? Párty!!! Rob Swire a Gareth McGrillen z Pendulum už snad ani nechtějí skládat nehitové věci. Od začátku do konce taneční apokalypsa s vytrvale blikajícím logem Knife Party, které zdatně sekundovalo neméně vytrvalému jednolitému pohybu masy lidí nahoru a dolů. Už docela dlouho je podezřívám, že dubstep ve skutečnosti nesnášejí. A ten house možná taky. Všechno to zní jako parodie na žánrová klišé. Skrillex přehnané dropy myslí vážně, ale jim to nevěřím. Od hudby přes obaly a samply po logo, celý tenhle projekt je jeden velký joke. Nejpovedenější joke, který taneční scéna zažila.

Neslyšel jsem Internet Friends a bude mě to mrzet ještě dlouho, ale veterán Hospital Records Danny Byrd na Hospitality stagi mě na chvíli přinutil zapomenout. Až překvapivě dobrý a skromný set od někoho, kdo přes své zkušenosti vždy stál spíše v pozadí mladších producentů na stejném labelu. Přechody mezi tracky byly tak plynulé, že oslepen už ne tak skromným H za stagí se mi celý kus setu, který jsem viděl, slil v jeden silný beat. Léta mixování byla slyšet.

I hear thunder, but there’s no rain... Takto by se dalo parafrázovat vystoupení The Prodigy. Viděl jsem je potřetí a poprvé mě trochu zklamali. Správně předpokládali, že publikum na elektronickém festivalu bude přístupnější netradičnímu vystoupení a zvolili odvážný setlist, jehož první polovina byla sestavená z nových, dosud nevydaných věcí. To ale nebyl ten problém – AWOL a Jetfighter znějí skvěle, znějí jako Prodigy, a to je asi to, co od nich všichni očekávají. Brzdou, která nutila imaginární porotce sahat po menších a menších číslech, byly dlouhé pauzy mezi songy vyplněné v lepším případem elektro hlukem v pozadí, v horším případě ničím. Ty působily jako velké klíny, která se zaryly mezi našlapané, notně prodloužené taneční verze hitů jako Breathe. Celé to na mě působilo, jako by se Prodigy snažili udělat víc taneční set než koncert, ale vůbec jim to nevyšlo. Netvrdím, že netancovali všichni v okruhu dvou set metrů od reproduktorů (ono to u Prodigy jinak nejde), ale ten déšť tomu chyběl. I mistři se někdy utnou.

Ve snaze dát Prodigy tak moc, kolik jen můžu, aby mě přesvědčili, jsem bohužel propásl většinu Netsky. Live vystoupení legendy Hospital Records bylo míň liquidní, než jsem čekal, ale zároveň už totálně likvidační. Mainstream drum and bass v nejlepším. Skrz tohoto producenta mnozí žánr teprve objeví a spousta z nich k breakbeatům nadobro konvertuje. Netsky měl skvělou kapelu, lasery a přeplněnou halu. Hitů má tolik, že je už před časem jen tak tak narval do Essential mixu. Na letní Let It Roll sice spoluhráče nepřiveze, ale i tak je docela essential ho vidět.

Tu noc se toho událo ještě hodně, stagí bylo víc, než jsem stihl najít, a i v kempu bylo soundsystémů víc než dost. Surreálný ranní obrázek party Rakušanů, plavící se přes jezero s vorem naloženým stany a baťohy, dodal poslední puzzle kousek do obrázku festivalu, který si jdou lidi užít, kam si jdou zatančit a odpočinout od životního stresu. Vlastně se ani nedivím, že si svůj klenot nechávají spíše pro sebe a nechtějí se nechat rušit cizinci. S nadsázkou samozřejmě, i když stránky bez cizojazyčné varianty jsou průkazné. Fyzické vyčerpání a mentální relax. A breakbeaty.