Barka Fabiánová | Články / Reporty | 21.03.2015
Marc Ribot, americký kytarista z New Jersey, platí za jednoho z nejoriginálnějších hudebníků současnosti. Seznam spoluhráčů, se kterými Ribot hrával, by vydal na několik stránek, nejznámější je asi spolupráce s Tomem Waitsem, Robertem Plantem, Johnem Zornem nebo s Dianou Krall. Do Prahy se vrátil po třech letech. Jen s jednou akustickou kytarou, skládací židličkou a přesýpacími hodinami.
Ještě před svým pražským koncertem v Akropoli poskytl Marc Ribot Rádiu Wave rozhovor, v němž mimo jiné varoval, že večer folk rozhodně neuslyšíte. Nekecal. Chvíli před osmou v Akropoli, ten večer uzpůsobené k sezení, se prostor pomalu zaplňuje. Vstup do sálu je pouze přes Malou scénu s barem, fotografové dostávají varování, aby si ztišili závěrky, Mistr cvakání nerad. Chvíli po osmé sál potemní, ztichnou i poslední kecálci, kužel světla ozáří skládací židli na pódiu a pak přichází Marc Ribot. Beze slov usedá a začne hrát. Melodie postupně nabývá jasnějších obrysů, aby se vzápětí ztratila v méně srozumitelné improvizační změti tónů. Úvodní desetiminutový set se nese naprosto tichým sálem.
Pak Marc Ribot vzhlédne od kytary a se šibalským pohledem v očích otočí velké přesýpací hodiny, které mu trůní na bedně po levé ruce. Jedno přesýpání trvá čtyřicet minut. Se zrnky písku se Marc Ribot stále více noří do své hudební meditace, křehké melodie se mění v disharmonie, tiché pasáže střídají hlasitější, zdá se však, že ne každý dokáže pozorně naslouchat. Po chvíli se začnou do vedlejšího baru trousit návštěvníci koncertu, kteří nutně potřebují pivo. Pár jedinců to vzdává úplně.
Folk to opravdu není, není to ani jazz. Občas sice zaslechnete náznaky, po chvíli už se ale melodie změní hudebně i rytmicky. Ribotova hra je naprosto originální, z větší části improvizace tryskající z momentálního hnutí mysli. Nic podobného už neuslyšíte, ani na dalším Ribotově koncertě. Poslední zrnko písku se přesypalo, hodiny jsou opět otočeny. Bez přestávky se jede dál. Druhá část koncertu se nese ve stejném duchu jako ta první. Po čtyřiceti minutách konec, Mistr se ukloní a zmizí v zákulisí. Potlesk si ho však vyžádá zpět. Poprvé za večer promluví: "Díky. Tohle bude skladba od Beatles." Zahraje While My Guitar Gently Weeps, naříkání imituje nasliněným prstem, kterým přejíždí po dřevě kytary. Tím koncert končí. Ribot se opět vytrácí do zákulisí, tentokrát definitivně. Nadšení fanoušci se sice ještě snaží Mistra přivolat zpět, ale marně.
Marc Ribot (us)
19. 3. 2015 Palác Akropolis, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.