Pavel Novotný | Články / Reporty | 22.11.2017
Při neděli se má člověk zklidnit, nepracovat, usadit se a věnovat se duchovním věcem. Může to být i poslech hudby či zhlédnutí divadelního představení. Nedělní program TransCentury Update No2 v Lipsku nabídl obojí, i když v docela svérázné formě. V neděli byl totiž sál kina UT Connewitz zaplněn sedačkami a na pódiu vyvolávaly otázky porůznu rozestavené činely, bubny, gongy a vibrafon.
Ambientní hudba prý plní svůj účel tehdy, když člověk vejde do místnosti a nepozná, že něco hraje. Hudba vyplňuje prostor tak nějak přirozeně. Přesně tuhle definici splňuje Ecklé, který se jen jako by mimochodem ochomýtá okolo mixážního pultu na místě, kde stál v minulých dnech koktejlový bar. Světla v sále jsou rozsvícena, takže ani není poznat, že produkce začala, lidé se baví a nic jim v tom nebrání. Ke konci setu zvukovou plochu protnou dva či tři tóny narušující nečinnost, ale to už se na pódiu objeví jeden z pořadatelů, který oznamuje začátek setu Midori Takada.
Ta si dává na čas, o to epičtěji však rozvine svůj příběh. Pro nenásilné navnadění a koncentraci mysli je jediné, co zpočátku zní, vibrující ladička, která doprovází příchod aktérky na pódium. Téměř obřadním krokem prochází potemnělým pódiem a staví se ke gongu, ze kterého vyluzuje nepřeberné množství tónů od lehkého ševelení po ryk oznamující počátek. Je to dokonalé divadlo, které si místo herců propůjčuje tóny bicích nástrojů, do dění je divák uváděn vypravěčkou a hlavní režisérkou vystoupení. Hra je doprovázena pohybem a až teď lze pochopit prapodivné rozestavění činelů po pódiu. Vytyčují cestu, kterou se příběh ubírá. Po bouřícím úvodu přichází klidnější část, kdy hlavním mluvčím je vibrafon, který vypráví příběh o něco lyričtěji. Pod jeho bubláním si máme představit, dle vypravěčky, kokosový strom na břehu řeky, zvěř chodící k oné řece pít a akt zrození v těchto kulisách. Melodie se prolínají a zanechávají na duši dobrý pocit, ten však, jako ostatně vše, netrvá věčně. Hladivý vibrafon vystřídají úderné bicí, které posadí posluchače zpět na zem. Pak stačí dojít na konec činelové cesty, dovyprávět příběh a uzavřít ho tak, jak začal – ozvěnami gongu.
Potlesk nebere konce, a tak se Midori Takada rozhodne přidat dvě melodie skloubené se zpěvem, aby se domů odcházelo veseleji. Domů z koncertu, z festivalu, z divadla, tedy vlastně z kina. Dokonalá dramaturgie TransCentury Update No2 festivalu uměla nabudit, roztančit i vyprávět, což je při třídenním rozsahu obdivuhodné. Dny nesplývaly, byly žánrově odděleny, každý si tak mohl namíchat svůj kulturní drink. To odkazuje na koktejlový bar oddělený od pivního, na třídenní festival docela abnormální, ale příjemná maličkost.
Kino samo je kouzelným prostorem, plátno zastřešené trojúhelníkovým antickým štítem a celková halová vizáž sálu dává pocit něčeho velkého, mimořádného, ale ne nabubřelého (oškrabané zdi), rozhodně je tak vhodné pro podobný festival, i když zvukař asi zapláče. Na každý den byla naplánovaná osvědčená tvář (Thurtson Moore v pátek, Alex Cameron v sobotu, Midori Takada v neděli) i nováček na scéně (tedy spíš scénách), což potvrzovalo množství lidí pod pódiem. Není třeba se bát, že by třetí ročník, doufejme ve stejném prostoru, zklamal jak produkcí, tak návštěvností.
TransCentury Update No.2
17. - 19. 11. 2017
UT Connewitz, Lipsko, Německo
www.transcenturyupdate.com
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.