Síla představivosti (Laura Mvula)

Nepatřím mezi lidi, kteří často chodí na koncerty v saku a lakovaných botách, a tak mě koncert britské soulové hudebnice Laury Mvuly, který byl zároveň zahájením festivalu Struny podzimu, už několik dní předem trochu znervózňoval. Když jsem pak v den konání akce zjistil, že koncert bude v přímém přenosu vysílat Český rozhlas, nemohl jsem se ubránit představě, jak uprostřed nějaké obzvláště tiché pasáže způsobím naprosto nevhodný hluk – a nejenže vyvolám pohoršení přítomných, ale taky to bude navždy zaznamenáno někde v archivu na Vinohradské 12. Ihned jsem si vybavil Saturnina, který spřádá svůj šibalský kousek při pohledu na mísu s koblihami…

Z představ mě úderem osmé vytrhl příchod početného orchestru Filharmonie Brno, v čele s dirigentem Troyem Millerem, jinak úspěšným bubeníkem bývalé kapely Amy Winehouse a producentem desek Emeli Sandé, Jamieho Culluma a také – Laury Mvuly. Ta na pódium nastoupila až poté, co orchestr odehrál instrumentální verzi jednoho z jejích největších hitů Green Garden. Hlasité, dynamicky frázované části, postavené na souhře smyčců, podporovaných tympány s kontrapunktem dechových nástrojů, se v první skladbě střídaly s hravými zklidněnými pasážemi, v nichž dostávaly prostor subtilnější nástroje jako hoboj. To vše připomínalo hudbu k hollywoodským velkofilmům z pera Johna Williamse a naznačilo i směr, jakým se budou ubírat aranže dalších písní.

Zpěvačka ihned po svém příchodu rozsvítila pódium nejenom zlatě blýskavými odrazy svých flitrových šatů, ale především svým charismatickým projevem a odzbrojující upovídaností. Ukázněně posazení diváci sice chvíli váhali, jak reagovat na výzvy, aby se chovali dle libosti a hlavně se dobře bavili, po několika trefných průpovídkách se jí však odevzdali a nadšeně přizvukovali potleskem i smíchem. Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Drobná postava zpěvačky karibského původu v sobě skrývá znělý hlas, který bez problémů konkuroval zvučnému doprovodu brněnských symfoniků. Když se po několika písních posadila ke klavíru, orchestr se výrazně ztišil a pouze doplňoval harmonii měkkými akordy. V jednom hřejivém momentu se Mvule také povedlo rozezpívat celé Forum Karlín závěrečným popěvkem „Lay the breadcrumb down, down“ z písně Bread z její druhé desky The Dreaming Room. Intuice napovídala, že zklidnění nepotrvá věčně, a už v nesmírně procítěné Show Me Love přicházely náznaky, že se blíží finále, které bylo stejně grandiózní jako úvod koncertu.

Fanoušci obeznámení s tvorbou Laury Mvuly nemohli být překvapeni tím, že její písně fungují i v orchestrálních aranžmá, vždyť už debut Sing to the Moon přehrála s nizozemským Metropole Orkest, v živém provedení však byla síla skladeb mnohonásobná. Vážnost a preciznost přednesu příjemně kontrastovala s uvolněnou atmosférou, kterou nenarušilo ani to, když v zákulisí s děsivým rámusem cosi spadlo a první řady se dusily potlačovaným smíchem. Moje představa se tedy díky náhodě v podstatě naplnila. Teď si jdu pustit záznam a zjistit, jestli je to na něm slyšet.