David Čajčík | Články / Reporty | 22.10.2014
Když téměř každý riff trvá deset minut, tak mu musíte sakra věřit, abyste s ním předstoupili před publikum. Když intro trvá dvacet pět minut, tak musíte publiku sakra věřit, že to zvládnou. Swans si věří, mají proč, snad o žádné jiné kapele nekolují tak superlativní historky, co se týče živého vystupování. A ano, jsou oprávněné. Swans jsou správňácká kapela a kytaristi mají ideální pedalboard: volume pedal a ladičku. Swans jsou správňácká kapela a mají vlasatého Vikinga, co se pohupuje s dulcimerem. A šklebícího se Christopha Hahna, který žvýká jak na tripu. A Michaela Giru. Génia.
Co Pharmakon? „Jakó, já mám rád noise, ale tohle se přece nemůže nikomu líbit. Ty lidi tleskaj jen proto, že se to patří.“ Kecy u baru, Pharmakon zabila. Chaotické nahrávání smyček jejích skřeků a v pozadí mlácení do plechové desky zboostrované k nepoznání. Krásný kontrast, organický industriál. A do toho hysterické pobíhání mezi publikem a řvaní do obličeje. Mělo to intenzitu, hlasitost a bylo to nepříjemné, tedy vše potřebné k supportu Swans. Samozřejmě, v jiném prostoru s jinými světly by to bylo zase o něčem jiném, ale právě proto chci jít znovu. Na Pharmakon, na Swans.
Jsem srab. Špunty jsem vyndal jen na dvě věci, první a poslední. Ale pokud si nechcete na Swans ničit sluch, tak jsou vám špunty taky na dvě věci. Jenže kdyby to bylo jen o hluku... To bych třeba dokázal odejít na záchod s tím, že jak jsem z hlukového bazénu vyšel, tak do něho zase skočím. Ale ne, bál jsem se, že pokazím kouzlo, že si přetrhnu niť spojující mě s hromadnou spirituální orgií. Stejně tak jsem měl strach, když Pravdica odpálil hlavu. Ne o hlavu, náhradní byla hned vedle, s takovými věcmi se musí počítat, ale jak navázat? Bez problémů, sice skladbu nedokončili, tuším Apostate, ale za pár minut jako by se nic nestalo. Seance pokračuje.
Odsekávaná basa v A Little God in My Hands každou notou praští do břicha, s nahrávkou neporovnatelné, leda bydlíte na samotě u lesa a brácha má tekkno soundsystem. Oh shit and blood, forever love! Texty má Gira na stojánku od not a očkem po nich pomrkává - úsměvné, nestandardní, ale pochopitelné. Ve stavu, ve kterém se nachází, určitě není těžké zapomenout jméno vlastní kytary, natož pouze lehce se variující opakující se verše. Je zřejmé, kdo je tady ten, jehož každý pohyb spoluhráči sledují, kdo ukončuje skladby skokem, diriguje rytmické změny, počítá takty, upravuje hlasitost, kočíruje psychedelickou mašinu na hluk a vede ji k hudebnímu orgasmu.
Fuck Putin. Fuck mother, father, sister. Stěna hluku na závěr, Lucerna se otřásá v základech, různé druhy prožitku viděné ve tvářích, ale každý má ty nekonečné repetice motivů vryté hluboko pod kůží, v podvědomí. Nikdo nezůstane lhostejný. Hromadná skarifikace hlukem. I’m a black hole man now.
Swans (us) + Pharmakon (us)
20. 10. 2014, Lucerna Music Bar, Praha
foto © kurabeznohy
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.