Anna Pleslová | Články / Reporty | 23.06.2013
Musím přiznat, že jsem si v brzkém odpoledni nechala ujít Piano a dorazila až na MidiLidi. Ano, jistě jsem propásla skvělé vystoupení, ale nápisy Sale ve výlohách se nedají jen tak přejít.
MidiLidi byli tou pravou after party za horečným nakupováním. Petr Marek si voodoo pohyby a zlomeným prstem publikum hned podmanil, jejich jednoduché texty a stále se opakující melodie jsou jako dělané pro živé podání.
Češi mají rádi Čechy, a tak se většina publika přesunula k hlavnímu podiu na další domácí kapelu – Zrní. Dvojník Vojty Dyka s doktorem Housem za kytarou do toho šlapali od první noty. Když je něco spojené s lidovou hudbou, máte hned strach, že to bude unylé jako Čechomor po chloroformu, naštěstí to bylo právě naopak. A texty nejsou jen o lásce, ale také třeba o lesích a hejkalech. Jaká to příjemná změna!Po jejich setu se nad Ladronkou přehnal menší déšť, zachránili nás přilehlé stromy a pivařské stany.
A pak už se čekalo na Citizens!! První vykřičník mají v názvu a ten druhý je můj. Pro některé to možná byla jen hudba, co hraje v reklamě na mobilního operátora, pro jiné, mě nevyjímaje, to byla stoupající hvězda britské indie scény, která vytvořila nadprůměrně povedený debut. Očekávání byla velká. Kluci nastoupili a předvedli výborný výkon, jen publikum zůstalo trochu chladné. Ani pár naučených českých slovíček nepomohlo, nejsou to prostě čeští „občani“, no.
Přišel hlad a s ním dlouhá cesta pro halušky a zpět a než jsme se nadáli, už tu stál headliner celého festivalu – americký soulový zpěvák Aloe Blacc v perfektním obleku. Začal Hey Brother z nového alba, ale pak už sázel hlavně písně z debutu. Jsou možná rychlejší a více se hodí na koncerty, ale většina lidí zná druhou desku, kterou se proslavil. Publikum se nemělo čeho chytit, navíc kapela všechny písně rozplizla do neúměrně dlouhých jamovacích session, až se jakýkoliv náboj vytratil. Celý set zachránily až dva poslední, novější songy I Need Dollar a Loving You. I přes lehké zklamání na konci bylo jasné, že United Islands oslavili desáté narozeniny s grácií.
United Islands České Spořitelny
22. 6. 2013, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.