Smysl světu a klid žaludku (Pohoda festival)

Solange-vykunděnost. Spojovník – nikoli pomlčka, ne rovnítko ani čárka. Krom spojovníku všechny zmíněné operátory předpokládají dvě entity a mezi ně kladou rovnost či souvislost, spojovník deklaruje jediné jsoucno: Solange-vykunděnost. „Ukaž? Nejsou ti vidět bradavky, mazej se převlíct!“ Sexy bubeník, sexy kluci dělaj všechnoburrita, sexy rapeři, mhmmmm. No ale co ty genderově binární sprchy, copak je tohle nějaká východní Evropa?

České expedici vévodí pár Puma ponožky v sandálech a outdoorové šaty, úplně jako doma v Praze! Vyslali jsme zástupce redakce za dank Zagami for glitchy teens optat se na relevantní informace: „U babičky jsme měli Nintendo NES a hráli jsme Maria a Wizards & Warriors 3, to byla hra mýho dětství, mělo to výbornej soundtrack. A za retro by se dalo považovat i Nintendo DS, to jsem taky měla. Vždycky jsem chtěla pejsky, ale ty mi rodiče nikdy nekoupili, tam jsi měl pejsky a chodil jsi s nima na procházku a krmil je a mohl jsi je hladit tim malym stylusem.“

Mé okolí má tendenci krájet časoprostor na kousky, „Ztratil sem ji v pogu na Slaves...“, „Tys byl na PSJ?“, „Shobaleader One!“, já ale vnímám spojitě a jednotlivé ingredience pohodis kari nechávám difundovat. Kroužek cibule protne zrno cíceru („To sa po česky volá cizrna?“) a na jejich hranách vznikají artefakty, dochází k chybě ve výpočtu a valí to ze stage. Umění? Nasytit, přesytit, cpát do chřtánu pod tlakem, uši poslouchají, až neslyší, oči sledují, až nevidí, nepomůžou špunty ani brýle, nebraň se, vždyť přece neexistuješ, vlnění tě prostoupí a převezme kontrolu nad motorikou, náhle volná mysl si konečně vzpomene na Boha, je dávno mrtev, sesbírej se z podlahy a zformuj nového, vlastního, jediného, každý zformuj svého nového, vlastního, jediného. Zajímalo by mě, jak se asi cítí lidi na hlavní stagi.

Smysl světu a klid mému žaludku vrátila až princezna Samsung-Ericsson. Kde je treska v rožku? Najít odpověď mi trvalo ostudně dlouho, nicméně jedna otázka zůstává dosud nezodpovězena, první a poslední černá díra v lidském vědění, omega a omikron (tak jest asymptotická dolní a horní mez) pohodis věku – how will you speak to that ho-o-o-o-orse?

Dle encyklopedických znalostí Polandballu jsem za zemi, kde je vše vzhůru nohama, měl Polsko; jenomže na Pohodě hrajou nejdřív breaky a noise a až pak liquid dnb, na tekkno naváže house a posléze disco. Jeden dramaturgický moment však zcela okouzlil mou duši, a to Katarziina dokonalá žaluzie lásky následovaná výše popsaným Shobaleader deliriem. MucQ!

A fuj, styďte se za ty vizuály. Kdo si nepřivezl komplet vlastní, nafasoval erár: lepší lightshow člověk najde i na maloměstě, kde místní diskotéka vydělává na sexuchtivých náctiletých a šéf impulsivně nakoupí stejná světla, jaká viděl na kalbě v pražské Roxy. A projekce? Navrhuji promítat autorské kresby batolat z dětské zóny, bude to hodnotnější, než když si někdo šťourání v nose krátí aplikováním entry level efektů na videozáznam stage.

Usínám, ale není mi dopřáno klidu. Jsem blízko zemi, půdě, ale nepromlouvá ke mně, jak jsem zvyklý, a já toužím po jejím hutném dechu, tudumm tudumm tudumm tudumm. Proč tu není nonstop hardstylová stage?