Dominika Prokopová | Články / Reporty | 30.06.2015
Kromě vybraných akčních umělců, talentovaných studentů a vizionářských scénografů, byly každý večer v průběhu všech deseti quadriennálních dní představeny inscenace, coby ty nezajímavější za poslední sezóny. V sobotu večer to byla inscenace holešovického Studia Hrdinů s názvem Marbot, podle stejnojmenného románu Wolfganga Hildesheimera. Už ze samotné anotace k představení bylo patrné, že to nebude snadná podívaná. Beznadějný obdivovatel umění, milující svou matku víc než je zdrávo, vede obsáhlý dialog s J. W. Goethem, který se stal jediným vyvoleným symbolem uměleckého světa první třetiny devatenáctého století, na rozdíl od uměleckých osobností objevujících se v románu.
Michal Pěchouček a Jan Horák. Zavedený tandem, od kterého se srozumitelné a snadno stravitelné činohry nedočkáte. Za to díky jejich představení, které je spíše scénickou filozofickou přednáškou, můžete hloubat až do úmoru. Otázkou zůstává, jestli to vydržíte.
Mladý a fiktivní pan Marbot (Bohdan Bláhovec), zaujat v první řadě uměním a v té druhé slečnou Otýlií (Eva Hacurová). Dvojice, která zcela nenáhodně připomíná Lottu a mladého Werthera z románu Utrpení mladého Werthera. Obšírné rozpravy o barvách, pomíjivosti lásky, nekonečnosti umění a blízkosti smrti, ať už mezi mladým párem, nebo Marbotem a Goethem (Jiří Štrébl), vyžadují maximální soustředění, které vám ale stejně nezaručí, že vyslovenou myšlenku stihnete chytit za správný konec. Jednotlivé postavy se objevují na scéně a promlouvají spíše skrze sebe než na sebe. Každý pohroužen do světa svých vlastních zásadních objevů sdělí to, co potřebuje říct, přičemž se pečlivě soustředí, aby se v záplavě složitého textu neutopil. Marbotova matka (Petra Lustigová) promlouvá o své slabosti a citu k vlastnímu synovi, který vyústil v incestní vztah, lehce nezúčastněně a civilně. Celá inscenace postrádá velká gesta a emoce, hlavním nosníkem je obsah.
Zajímavou součástí představení je scéna, dílo Michala Pěchoučka a Dominika Hejtmánka. Kovový rám na drobných kolečkách, který nese mnoho podob. Hranice. Zrcadlo. Síť. Clona. Pomyslný míč, kterým lze soupeře převézt. A dle dobrých Hrdinských zvyků nechybí ani projekce strohé natolik, aby dobře kontrastovaly s uměleckými veledíly mistrů evropské renesance a baroka, o kterých je (nejen) v úvodu představení řeč. Každá scéna v Marbotovi má svou paralelu ve výtvarném umění. I samotný Marbot působí jako Gill z obrazu J.-A. Watteaua, neví, jakou zaujmout pózu, kam s rukama, uhýbá očima a působí dojmem někoho, kdo by tu snad radši ani nebyl. V hledišti, v roli diváka, jsem bohužel měla podobné pocity.
Prague Quadriennale: Performing Prague 2015
Jan Horák a Michal Pěchouček: Marbot
27. 6. 2015, Studio Hrdinů, Praha
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.