Články / Reporty

Tam, kde sídlí AVA

Tam, kde sídlí AVA

keša | Články / Reporty | 06.02.2016

Rumiště, tam, kde sídlí AVA. Desátá sešlost na půdě baráku, ne blízko, ale ne úplně daleko od centra Brna. Prostor tak boží, že i kdyby tu hrál Dalibor Janda, bude se mi tu líbit. Jenže oni sem přivezli Tobyho Drivera. Nechápu, jak se dá takový chlapík ukecat, aby vám zahrál doma na půdě, kde je zima, pár křesel, polštářů pod prdel, větve pod taškami střechy, plno malých krámů, lamp, prázdných a plných zavařovaček, kastrolů a starých kufrů.

Otevírá to Nick Hudson. Bezchybný zpěv, pár akordů na zechovanou kytaru. Hra na city pro slabší povahy, spíš popík než folk. Set dlouhý tak akorát, po něm cigáro na dvorku domu a zpět nahoru na půdu, kde už kytaru ladí Toby, na bubenické stoličce sedí Keith Abrams, současný bicmen Kayo Dot.

První akord, stačí hned ten první, a kdo by chtěl, může hrát hru na deset rozdílů (promiň, Nicku). Druhý akord a na nějaké hry už tu není pomyšlení, protože veškeré myšlení seskočilo z půdy, mozek vypnul lampičku. Místo toho nastupuje mráz do zad, je tu fakt zima, ale v létě by to s tím mrazem nebylo jinak, jen ten lahváč v ruce by tolik nestudil. Těch čtyřicet až padesát lidí, co tu stojí a sedí po celé půdě, je celou dobu ticho, až do konce.

Všechno jede v jedné lajně, žádné velké výlevy za kytarou se nekonají, ty ujeté harmonie, ty to všechno dělají, ty malé změny, co blaží mysl, jako když se ti zhoupne žaludek v autě co najede na malý kopec. Tobyho zpěv naplňuje celou půdu. Už na začátku chci, ať to nikdy nekončí. Keith hraje povětšinou štětkama, špejlema nebo na vajíčko, Toby zapne občas klapku z minikláves, co dělají spodek pod kytaru, nic víc.

Nevim, jestli na půdě plné harampádí jde o komorní zážitek, ten intimní tam je a zůstává. Ráno se vzbudíš a tak trochu lituješ, že po včerejšku nemáš Tobyho za nejlepšího kámoše.

Info

Toby Driver (us) + Nick Hudson (uk)
03.02.2016 20:00 | Rumiště, Brno

foto © kri urbank

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace