Pavel Novotný | Články / Reporty | 20.11.2017
Sofoklovo drama o třech dějstvích. Antika oškrábaná na zdivo. Starodávné kino UT Connewitz umí okouzlit hned při vstupu. Obrovská hala s balkonem, úzkými záchodky a plátnem orámovaným antickým průčelím z dob největší slávy athénské Akropole hostila druhý ročník festivalu TransCentury Update.
Tři dějství ze starověkých pouček o dobře napsaném dramatu jsou zde zastoupena třemi dny plnými skoro až písničkářských výpovědí zabalených do odlišných hávů. Karel Kryl by koukal, kam až se dá zajít s aranžemi pro domácí sezení s kytarou a osobním splínem. Koncepcí tohoto dramatu se pohybujeme od na kost ohlodané osobní deklarace s útočícími kytarami (pátek) přes přemítání v blyštivém hávu a tanečních kreacích (sobota) po plující otázky kdesi v časoprostoru, které jsou divákům zprostředkovávány jak jinak než přes grafický vizuál (neděle).
Festival započal kytarově. Ve velkém prostoru se zvuk rozléhal, ale zvukaři měli situaci pod kontrolou, a tak ozvěny naopak podpořily tišší pasáže. Olimpia Splendid však potichu být neuměli. Pod elektronickými bicími a repetitivními postpunkovými riffy bublala naštvanost, která skrze ostrou kytaru přecházela v apel. Od hrajícího tria oči často putovaly na promítací plátno, na kterém se předváděly koně cukající pro pobavení pravou zadní, děti znevažující peníze nebo veselé barevné patvary. Mimo to atmosféru dokreslovaly další dva projektory promítající hory sestavené ze sinusoid, které putovaly po zdech mimo plátno a osvětlovaly spoře omítnuté zdi. Pak nastoupil Roy Montgomery, chlapík s kytarou, písničkář bez písniček. Harmonie splývající v jedno. Set jako song. Posluchači v kroužku. Klid před bouří. Tu zajistil další kytarista, Thurston Moore s kapelou.
A to ne bouři hřmící někde v dáli, ale takovou, ze které by se podlomila kolena i námořníkovi denně plujícímu po čtyřicáté rovnoběžce. Jak už to Moore umí, písničky rockového střihu přecházely v noisové plochy, pečlivě vygradované a strhující, nenudil ani na chvíli, jak se to občas při podobné zvukové onanii stává. Jeho parťák ze Sonic Youth Steve Shelley celou kompozici držel pohromadě, Debbie Googe na base chvíli hladila, chvíli drtila. James Sedwards si povídal s Moorem skrze druhou kytaru, více vyjíždějící do sólovějších poloh, které však nebyly přehlídkou technik, ale melodickou linkou. Ta posluchače ukonejšila, aby pak mohl být o to prudčeji stažen mezi tektonické desky kytarových ploch. Zazněly hitovky z The Best Day, stejně tak i věci z nejnovější Rock n Roll Consciousness. Moore se v pauzách při ladění či měnění strun bavil s publikem, které dělalo vtípky na klasickou hlášku umělců o nejlepším městě a publiku; Moore odpovídal smíchem a dalším songem. Grafika na plátně byla dílem Jima Kühnela, každá kapela (kromě Olimpie Splendid, ti měli videodoprovod svůj) měla vlastní vizuály. Hudbě to jenom prospívalo, posouvalo ji to do nových rovin.
Pátek vydařený; stejnou větu nejspíše použila i obsluha dvou barů, pivního i koktejlového, z nichž minimálně ten první byl hojně vytěžován.
TransCentury Update No.2
17. - 19. 11. 2017
UT Connewitz, Lipsko, Německo
www.transcenturyupdate.com
foto © Vlastik Vojáček
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.