Články / Reporty

the best day na transcentury update

the best day na transcentury update

Pavel Novotný | Články / Reporty | 20.11.2017

Sofoklovo drama o třech dějstvích. Antika oškrábaná na zdivo. Starodávné kino UT Connewitz umí okouzlit hned při vstupu. Obrovská hala s balkonem, úzkými záchodky a plátnem orámovaným antickým průčelím z dob největší slávy athénské Akropole hostila druhý ročník festivalu TransCentury Update.

Tři dějství ze starověkých pouček o dobře napsaném dramatu jsou zde zastoupena třemi dny plnými skoro až písničkářských výpovědí zabalených do odlišných hávů. Karel Kryl by koukal, kam až se dá zajít s aranžemi pro domácí sezení s kytarou a osobním splínem. Koncepcí tohoto dramatu se pohybujeme od na kost ohlodané osobní deklarace s útočícími kytarami (pátek) přes přemítání v blyštivém hávu a tanečních kreacích (sobota) po plující otázky kdesi v časoprostoru, které jsou divákům zprostředkovávány jak jinak než přes grafický vizuál (neděle).

Festival započal kytarově. Ve velkém prostoru se zvuk rozléhal, ale zvukaři měli situaci pod kontrolou, a tak ozvěny naopak podpořily tišší pasáže. Olimpia Splendid však potichu být neuměli. Pod elektronickými bicími a repetitivními postpunkovými riffy bublala naštvanost, která skrze ostrou kytaru přecházela v apel. Od hrajícího tria oči často putovaly na promítací plátno, na kterém se předváděly koně cukající pro pobavení pravou zadní, děti znevažující peníze nebo veselé barevné patvary. Mimo to atmosféru dokreslovaly další dva projektory promítající hory sestavené ze sinusoid, které putovaly po zdech mimo plátno a osvětlovaly spoře omítnuté zdi. Pak nastoupil Roy Montgomery, chlapík s kytarou, písničkář bez písniček. Harmonie splývající v jedno. Set jako song. Posluchači v kroužku. Klid před bouří. Tu zajistil další kytarista, Thurston Moore s kapelou.

A to ne bouři hřmící někde v dáli, ale takovou, ze které by se podlomila kolena i námořníkovi denně plujícímu po čtyřicáté rovnoběžce. Jak už to Moore umí, písničky rockového střihu přecházely v noisové plochy, pečlivě vygradované a strhující, nenudil ani na chvíli, jak se to občas při podobné zvukové onanii stává. Jeho parťák ze Sonic Youth Steve Shelley celou kompozici držel pohromadě, Debbie Googe na base chvíli hladila, chvíli drtila. James Sedwards si povídal s Moorem skrze druhou kytaru, více vyjíždějící do sólovějších poloh, které však nebyly přehlídkou technik, ale melodickou linkou. Ta posluchače ukonejšila, aby pak mohl být o to prudčeji stažen mezi tektonické desky kytarových ploch. Zazněly hitovky z The Best Day, stejně tak i věci z nejnovější Rock n Roll Consciousness. Moore se v pauzách při ladění či měnění strun bavil s publikem, které dělalo vtípky na klasickou hlášku umělců o nejlepším městě a publiku; Moore odpovídal smíchem a dalším songem. Grafika na plátně byla dílem Jima Kühnela, každá kapela (kromě Olimpie Splendid, ti měli videodoprovod svůj) měla vlastní vizuály. Hudbě to jenom prospívalo, posouvalo ji to do nových rovin.

Pátek vydařený; stejnou větu nejspíše použila i obsluha dvou barů, pivního i koktejlového, z nichž minimálně ten první byl hojně vytěžován.

Info

TransCentury Update No.2
17. - 19. 11. 2017
UT Connewitz, Lipsko, Německo
www.transcenturyupdate.com

foto © Vlastik Vojáček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace