Jakub Béreš | Články / Reporty | 10.03.2016
Tuhle kapelu podle názvu nemusíte znát, ale pravděpodobnost, že jste někde zaslechli tři roky starý hit Sweater Weather, který má na YouTube sto jedenáct milionů shlédnutí, je poměrně vysoká. Přestože žádný jejich další song se tomuto úspěchu ani nepřiblížil, mluvit o nich jako o kapele jednoho singlu by bylo poněkud nemístné, stejně jako užívat přílišné superlativy. The Neighbourhood jsou zkrátka kapela, která byla ve správný čas na správném místě a vyslyšela volání po nové středoproudé poprockové kapele.
Byl to jeden z těch koncertů, na který byla fronta ven z pasáže drahně před otevřením klubu. Dlouho vyprodaný Lucerna Music Bar nezažívá útok náctiletých na podobný druh kapel často a ječící fanynky se staly nedílnou součástí večera. Málokdy se stane, že by zvuk tak trpěl, ale vyčítat to pouze publiku by bylo nefér. Frontman Jesse Rutherfor sám o sobě totiž není příliš dobrý zpěvák a jeho nevýrazný hlas se mnohdy ztrácel v hudebním podkladu, se kterým se nezřídka i míjel. Hlasové nedokonalosti proto doháněl pódiovým projevem a zábavnými tanečky.
Úvodní blok písní z druhé desky Wiped Out (2015) představoval pro neortodoxní fanoušky poněkud pomalý rozjezd. Postupem času přišly na řadu našláplé kousky z první desky I Love You (2013) a s nimi se stal koncert konečně zábavnější. Něco R’n’B se žvýkačkovými refrény, něco kytarové řežby. Zvuk sice pořád žádná sláva, ale o něm ten večer nebyl, byl o energii, které měla kapela na rozdávání. Oddané publikum hltalo každý tón i s navijákem a kalifornští pásci si postupně získali i lidi nezapadající do jejich cílové skupiny.
The Neighbourhood přesně vědí, kdo jsou jejich fanoušci. Svůj kompletní vizuál zahalili do černobílé barvy, ze které prosvítá obrázek převráceného domečku, vytvořili si vlastní jednoduchou cool značku, kterou mládež s nadšením kupuje. Na jedné straně profesionalita vytvářeného produktu, na druhé image floutků, kteří na všechno kašlou. Na háku měli komunikaci s publikem i přídavek, ale alespoň si tak odpustili zbytečné proslovy typu „jste nejlepší, brzo přijedeme zas!“. Což udělají i tak.
The Neighbourhood (us)
5. 3. 2016 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Filip Kůstka
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.