Popluh | Články / Reporty | 26.01.2016
Když jsem loni před koncem roku kupoval bráchovi k narozeninám lístek na Therapy?, bylo to poměrně symbolické gesto. Společnou návštěvou pražského koncertu se pak kruh tak nějak uzavřel. Protože mít o patnáct let staršího sourozence se prostě vyplatí. Zvlášť v té (před)adolescentní době temna, kdy sjíždíte Těžkeho pokondra a Kabáty. Dokud jednoho dne nenaleznete krabici s věcma po bráchovi, ze které se postupem času stane survival kit pro přežití puberty. Nikdo to tu nepřežije, glorifikační životopis Jima Morrisona, soundtrack k neméně glorifikačnímu filmovému ztvárnění Olivera Stonea, ohranou kazetu s Nevermind od Nirvany a neméně ohranou kazetu alba King for a Day… Fool for a Lifetime od Faith No More. Druhá strana kazety ukrývala Therapy? Po předchozím objevení Nirvany už jsem věděl, že názvy můžou být závadějící a že ten otazník tam patří právem, potvrdila i pražská zastávka turné k aktuální desce Disquiet. Terapie očistcem.
Therapy? se pohybují na hudební scéně přibližně stejně dlouho jako naše země na té politicky demokratické. A velmi pravděpodobně i s vyrovnanější formou. Severoirská trojice kloubicí punkovou energii s metalovou ostrostí do rockových válů pro pogo i stage diving sází především na sehranost a textovou i hudební nekompromisnost. Pryč je sice původní složení, ale současný bubeník Neil Cooper už to s Andy Cairnsem a Michaelem McKeeeganem táhne déle než kterýkoliv z těch předchozích. A že jim to šlape náramně, potvrzuje dobře přijatá novinka i doprovodné turné, kde při koncertech zazní většina nových skladeb. A rozhodně se neztrácí ani mezi osvědčenými peckami z Troublegum. Už otevírací skladba (alba i koncertu) Still Hurts fanoušky rozdivočila, zatímco závěrečná píseň z aktuální studiovky nazvaná Deathstimate zazněla už v první třetině setu. A možná je to nakonec dobře, protože člověku v tu chvíli ještě fungovaly uši i nohy.
Příjemné bylo, že došlo na připomínku (nejen) nedávno zemřelých hudebních ikon. A naštěstí se to neneslo v rámci přehnané nostalgie, intro Ziggy Stardust před songem Turn bylo spíš sympaticky úsměvné, stejně jako vzpomínka na Lemmyho. Co se týče coveru Isolation od Joy Division, Peter Hook prý se svým vzpomínkovým cirkusem bude ve městě co nevidět, ale pochybuju, že z toho starého fláku vymáčkne více šťávy a diváckých sborů než Therapy?
Jediným otazníkem tak bylo trošku překvapivé rozhodnutí pořádat takový koncert v Rock Café. Ale vyplatilo se. Sklepní prostory sice nejsou nafukovací, ale všechny zájemce o rockovou terapii přece jen pobraly, zvuk byl perfektní, hutný i čitelný do posledního riffu a klimatizace jela naplno, takže vzduch byl v sále pomalu lepší než nahoře na baru. Málem bych zapomněl, že koncert měl i nějakou tu předkapelu. Dokonce dvě. Domácí Dirty Blondes dostáli svému jménu jak vzhledem, tak i svým špinavým rockem, ale skladby byly zaměnitelné, a to včetně novinky secvičené v novém složení. Finští Flesh Roxon svým teatrálně vidláckým punk metalem nezklamali, ale pochybuju, že by si na ně po masáži Therapy? někdo vzpomněl. Že se největším highlightem jejich koncertu stal cover What Is Love, je asi dokonalým zhodnocením jejich estrádní show.
Therapy (uk) + Flesh Roxon (fin) + Dirty Blonde
Rock Café Praha, 22. 1. 2016
foto © Zdeněk Malinský
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.