Popluh | Články / Reporty | 26.01.2016
Když jsem loni před koncem roku kupoval bráchovi k narozeninám lístek na Therapy?, bylo to poměrně symbolické gesto. Společnou návštěvou pražského koncertu se pak kruh tak nějak uzavřel. Protože mít o patnáct let staršího sourozence se prostě vyplatí. Zvlášť v té (před)adolescentní době temna, kdy sjíždíte Těžkeho pokondra a Kabáty. Dokud jednoho dne nenaleznete krabici s věcma po bráchovi, ze které se postupem času stane survival kit pro přežití puberty. Nikdo to tu nepřežije, glorifikační životopis Jima Morrisona, soundtrack k neméně glorifikačnímu filmovému ztvárnění Olivera Stonea, ohranou kazetu s Nevermind od Nirvany a neméně ohranou kazetu alba King for a Day… Fool for a Lifetime od Faith No More. Druhá strana kazety ukrývala Therapy? Po předchozím objevení Nirvany už jsem věděl, že názvy můžou být závadějící a že ten otazník tam patří právem, potvrdila i pražská zastávka turné k aktuální desce Disquiet. Terapie očistcem.
Therapy? se pohybují na hudební scéně přibližně stejně dlouho jako naše země na té politicky demokratické. A velmi pravděpodobně i s vyrovnanější formou. Severoirská trojice kloubicí punkovou energii s metalovou ostrostí do rockových válů pro pogo i stage diving sází především na sehranost a textovou i hudební nekompromisnost. Pryč je sice původní složení, ale současný bubeník Neil Cooper už to s Andy Cairnsem a Michaelem McKeeeganem táhne déle než kterýkoliv z těch předchozích. A že jim to šlape náramně, potvrzuje dobře přijatá novinka i doprovodné turné, kde při koncertech zazní většina nových skladeb. A rozhodně se neztrácí ani mezi osvědčenými peckami z Troublegum. Už otevírací skladba (alba i koncertu) Still Hurts fanoušky rozdivočila, zatímco závěrečná píseň z aktuální studiovky nazvaná Deathstimate zazněla už v první třetině setu. A možná je to nakonec dobře, protože člověku v tu chvíli ještě fungovaly uši i nohy.
Příjemné bylo, že došlo na připomínku (nejen) nedávno zemřelých hudebních ikon. A naštěstí se to neneslo v rámci přehnané nostalgie, intro Ziggy Stardust před songem Turn bylo spíš sympaticky úsměvné, stejně jako vzpomínka na Lemmyho. Co se týče coveru Isolation od Joy Division, Peter Hook prý se svým vzpomínkovým cirkusem bude ve městě co nevidět, ale pochybuju, že z toho starého fláku vymáčkne více šťávy a diváckých sborů než Therapy?
Jediným otazníkem tak bylo trošku překvapivé rozhodnutí pořádat takový koncert v Rock Café. Ale vyplatilo se. Sklepní prostory sice nejsou nafukovací, ale všechny zájemce o rockovou terapii přece jen pobraly, zvuk byl perfektní, hutný i čitelný do posledního riffu a klimatizace jela naplno, takže vzduch byl v sále pomalu lepší než nahoře na baru. Málem bych zapomněl, že koncert měl i nějakou tu předkapelu. Dokonce dvě. Domácí Dirty Blondes dostáli svému jménu jak vzhledem, tak i svým špinavým rockem, ale skladby byly zaměnitelné, a to včetně novinky secvičené v novém složení. Finští Flesh Roxon svým teatrálně vidláckým punk metalem nezklamali, ale pochybuju, že by si na ně po masáži Therapy? někdo vzpomněl. Že se největším highlightem jejich koncertu stal cover What Is Love, je asi dokonalým zhodnocením jejich estrádní show.
Therapy (uk) + Flesh Roxon (fin) + Dirty Blonde
Rock Café Praha, 22. 1. 2016
foto © Zdeněk Malinský
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.