Články / Reporty

Un/Jeden: Svůj kříž neseme si sami

Un/Jeden: Svůj kříž neseme si sami

Kateřina Lukáčová | Články / Reporty | 02.04.2016

V šedém a pravidelném rámci s pravidly měnícími se. Vynaložit síly, aby člověk sám mohl překonat nové a nové překážky času i prostoru. Sledovaný, hlídaný. Někdy spadnout, jindy vytrvat. Ale bojovat nepřestat. O místo, o čas.

Nejisté balancování ve světě, kde najít rovnováhu je těžší a těžší, protože, když už si myslíte, že jste to zvládly, všechno se otočí, všechno se změní.

Nástrahy překážky na každém kroku a vyhnout se, vytrvat mělo by se. Napnout svaly, vydržet, o něco se opřít na chvíli, nebo o někoho, a po chvíli klidu, po chvíli triumfálního zvládnutí situace zase změna.

V uzavřeném prostoru čtyř myšlených stěn, v prostoru tak pravidelném, že odporuje všemu tomu chaosu světa, a přesto ho přesně vystihuje, uzavřen je člověk – někdo, jeden, sám. Musí se vypořádat s tímto prostorem, musí v něm zůstat rovný, musí se vypořádat se svým časem, musí v něm žít. A když už si myslí, že vyhrál, že dosáhl svého, že našel svůj střed a místo k životu, všechno se znovu hroutí, mění, zrychluje. A i když je sám, může se stát, že ho někdo chytne a jako s loutkou na provázcích si s ním chvíli bude hrát, nebo ho bude držet, aby neupadnul, a on se poddá, protože jiná možnost není.

Performance UN/Jeden Marie Gourdian a Florenta Goldfiera chytře propojuje vizuální, scénickou, taneční a zvukovou stránku. V jasně definovaném pravidelném uzavřeném prostoru pro jednoho tanečníka – jednoho člověka prezentují příběh člověka a světa. Kde kolem prochází někdo, kdo proměňuje podmínky, vertikalizuje horizontály, horizontuje vertikály – zasahuje, mění. Překáží, nastoluje. Přizpůsobit se je úkolem. Za každé situace najít si svoje místo, najít si skulinu, vyhnout se. Být na všechno sám. Ale nepřestávat hledat.

Scénografie je tvořená krychlí z trubek a několika bílými pásky, jejichž úhly je možné měnit – proměňovat jejich vzájemné vztahy a poměry, a tím radikálně měnit charakter prostoru. Vytvářet překážky, o které když zavadíme, tak se nám to vymstí. Všechno je laděno do chladných odstínů šedé, bílé a modré. Výrazná geometrie představuje jednoduchý a čitelný scénický jazyk.

Inscenace inspirovaná křížovou cestou nenese křesťanské poselství. Nese poselství univerzální a věčné. Ať se děje, co děje, člověk by měl věřit a nevzdávat se.

Info

tYhle / Marie Gourdain: Un
31. 3. 2016 Industra STAGE, Brno
www.facebook.com/events/1092427894154776

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace