Kateřina Lukáčová | Články / Reporty | 02.04.2016
V šedém a pravidelném rámci s pravidly měnícími se. Vynaložit síly, aby člověk sám mohl překonat nové a nové překážky času i prostoru. Sledovaný, hlídaný. Někdy spadnout, jindy vytrvat. Ale bojovat nepřestat. O místo, o čas.
Nejisté balancování ve světě, kde najít rovnováhu je těžší a těžší, protože, když už si myslíte, že jste to zvládly, všechno se otočí, všechno se změní.
Nástrahy překážky na každém kroku a vyhnout se, vytrvat mělo by se. Napnout svaly, vydržet, o něco se opřít na chvíli, nebo o někoho, a po chvíli klidu, po chvíli triumfálního zvládnutí situace zase změna.
V uzavřeném prostoru čtyř myšlených stěn, v prostoru tak pravidelném, že odporuje všemu tomu chaosu světa, a přesto ho přesně vystihuje, uzavřen je člověk – někdo, jeden, sám. Musí se vypořádat s tímto prostorem, musí v něm zůstat rovný, musí se vypořádat se svým časem, musí v něm žít. A když už si myslí, že vyhrál, že dosáhl svého, že našel svůj střed a místo k životu, všechno se znovu hroutí, mění, zrychluje. A i když je sám, může se stát, že ho někdo chytne a jako s loutkou na provázcích si s ním chvíli bude hrát, nebo ho bude držet, aby neupadnul, a on se poddá, protože jiná možnost není.
Performance UN/Jeden Marie Gourdian a Florenta Goldfiera chytře propojuje vizuální, scénickou, taneční a zvukovou stránku. V jasně definovaném pravidelném uzavřeném prostoru pro jednoho tanečníka – jednoho člověka prezentují příběh člověka a světa. Kde kolem prochází někdo, kdo proměňuje podmínky, vertikalizuje horizontály, horizontuje vertikály – zasahuje, mění. Překáží, nastoluje. Přizpůsobit se je úkolem. Za každé situace najít si svoje místo, najít si skulinu, vyhnout se. Být na všechno sám. Ale nepřestávat hledat.
Scénografie je tvořená krychlí z trubek a několika bílými pásky, jejichž úhly je možné měnit – proměňovat jejich vzájemné vztahy a poměry, a tím radikálně měnit charakter prostoru. Vytvářet překážky, o které když zavadíme, tak se nám to vymstí. Všechno je laděno do chladných odstínů šedé, bílé a modré. Výrazná geometrie představuje jednoduchý a čitelný scénický jazyk.
Inscenace inspirovaná křížovou cestou nenese křesťanské poselství. Nese poselství univerzální a věčné. Ať se děje, co děje, člověk by měl věřit a nevzdávat se.
tYhle / Marie Gourdain: Un
31. 3. 2016 Industra STAGE, Brno
www.facebook.com/events/1092427894154776
foto © vrbaak
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.