Veronika Mrázková | Články / Reporty | 18.07.2015
Jakmile začalo zapadat slunce a José se zmocnil našich srdcí, dostavil se pokoj. V jeho křehkých baladách se skrývá moc velké regenerace. Zahrál naprosto očekávatelný playlist, v opačném případě bychom ale zaplakali. Gonzálesovo senzitivní brnkání nás sladilo, areál se svorně nadechl a páteční noc mohla začít. A Kasabian jsou samozřejmě ideální volbou. Hrubozrnou palbu hitů a kytarové opojení mají v repretoáru už takřka dvě dekády, ohlušující show, očividný zápal a Praise You od Fatboy Slima byli taky osvěžující. Povídali, že jsme prý „fucking awesome“. Nápodobně.
Potíž byla se Cinematic Orchestra. Rozetřít jejich hloubavé melodie v obří plochu znamenalo ztenčit zážitek. Zvláště ze startu, kdy volili spíše tišší a táhlé skladby, vyznívala legenda trochu rozpačitě. Až zpívané písně probudily větší emoce, hlavně pak Breathe s novou hvězdou... Pro grandfinále zvolili „muže s kamerou“ a jako by až v momentě tohoto opusu hráli naplno. A co mě mrzí? Až na krátké představení vokálů nulová komunikace s publikem. Ale meighanovské vyřvávání „I can´t here you“ taky není žádný medík.
Ovšem pak, pak se dělo něco nepopsatelného. St. Vincent bych ráda věnovala knihu chvalozpěvů, bylo to naprosto dokonalé. Naprosto. To, co na posledním albu překvapilo, naživo šokovalo. Dostala nás na kolena hned několikrát. Především, ruku nahoru - kdo věděl, že je Annie Erin Clark kytaristkou, která zvládá avantgardní sóla? A kdo věděl, že je ve skutečnosti stejně krásná jako na všech těch strhujících fotografiích? Má dokonalou postavu, největší charizma a zajímavou kapelu. Kníratého bubeníka, statického klávesistu s výrazem šamana a hlavně Toku Yasudu - asijskou alabastrovou panenku, která umí obsluhovat zřejmě jakýkoli nástroj s výrazem vražedkyně. Ale to pořád neříkám to podstatné – jejich koncert byl hudebním a divadelním thrillerem. Bez mrknutí oka měnili v půlce taktu žánry, ladění i oktávy, Annie má nekonečný hlasový i výrazový rozsah. Pop zdobí noisem a rock´n´roll elektrem, samozřejmě nejlépe vše v jedné skladbě. St. Vincent jsou vizionáři a hudba se tak posouvá do nového funkčního období. A ta postmoderní madona v čele, v latexovém poloprůsvitném úboru a šílených podpatcích, tomu dodala i hereckou linku. Měli promyšlený každý pohyb a choreografie sestávala z dramat: pohyby porouchaného robota, lascivní pád ze sněhobílého piedestálu, dokonce se nebála vrhnout s kytarou do publika, kterému odevzdala vazbicí kytaru, aby se pak „rozlámala“ o hranu rampy, na které se drásavě zhroutila. Maxima se pak dosahovalo díky opakovaným zatmívačkám, stroboskopům a neprůstřelné koordinaci sebemenších detailů. Ach, bože! Jsem vzrušená a ještě dlouho budu.
Colours of Ostrava, 17.07.2015
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
www.colours.cz
foto © Andrea Petrovičová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.