Versus: Aneta Langerová

Mother: Aneta Langerová? Ta má u mě plusové body za sexuální orientaci, ale to se neříká, otočený sexismus je zase jen sexismem. Panenko Marie v dřevěných šatech/ ptám se co mi je/ nechci tu stát… Podobně neotřelé momenty na desce nazvané Na Radosti jistě jsou, ale jsou taky vykoupeny (sick!) hefty typu: Ach, dívko ztepilá, proč máš ruce v klín/ a celý dny objímáš svůj věrný stín (a áááá a). Spolu s patosem upřímně upřímným okupuje děsivé místo mezi dancefloorovými úpravami lidovek Gregoryho Buriana v Bohemii a Nedvědovými přírodními obrázky. Chci říct, že různě zmiňovaná a zhusta oceňovaná „autenticita českého venkova“ je autenticitou Anety Langerové, její něžné duše. Proti tomu nic, venkov se dá nahlížet z různých pozic, včetně těch obláčkově rozmilých. Mám rád její vokál, vůbec mě neuráží, jen se nemůžu zbavit pocitu, že potenciál je daleko větší. Asi je těžko po ní chtít, aby dospěla podobně jako Lenka Dusilová, stejně jako je nepříčetné psát, že je důstojnou nástupkyní Hany Hegerové, ve své generaci, to je samozřejmě vděčná hyperkokotina. Na Radosti je ztišená deska, která nejde zrovna na ruku rádiovým vlnám, což se cení, zároveň je těhotná zvláštně staromilským patosem textovým i hudebním, pro který ji můžete milovat, stejně jako nenávidět. Ovšem Langerová se nikdy netvářila jako punkerka, navíc z ní nesmrdí ten obchodní kalkul jako z výše zmíněných bobrů.

Fucker: Přijdu k ní blíž, přestane dejchat, řikám jí: „Aneto, KURVA, uprav si make-up!“ Sice se tvářím alternativně, ale frázování má snad nějaké nepsané pravidlo o souhláskách, ne? (Déééš-ť padá) Vyjasněme si jednu podstatnou věc: já nemám patent na vkus, to vy posloucháte sračky. Pánbů tě miluje, jen teď nemá čas. Já nejsem Albinino učeň, ale uši mi krvácí z vyumělkovanosti. Ten snare nemá tři metry (props pro Turcera).

Starý rám, nové kolo, rezavé žestě, kůrovcem ohryzané smyčce. Otvírací nájezd havaruje s prvním zahalekáním. Chlupaté chodidla a v mokrém snu soundtrack k Hobitovi. I s Edou, když bude mít svůj den. Texty jsou místy model Kryštof (ano, ten bez příjmení), aranže jakbysmet. Klus taky sliboval. Rádiu sice zrezla anténa, ale pachuť nedokvašených Anglických jahod provětrá konečník. Žumpa smrdí v jakémkoliv ročním období, ať už serete za pařez nebo do porcelánu. Nechlastám, nehulím. A to jsem z vesnice (slovník by odpovídal), ale už jsem zažil dost nato, abych měl z každé další Tragédie u nás na vsi zblité gumáky od hoven. Teď mým novým domovem je vřes, mech a tráva. Znáš křídla vran? Já zase vypelichané křídla Slavíků vycpaných pozlaceným kočičincem, holka. A my tu zapomínáme jen to, co se nám hodí, tak bacha. Nechci se nikoho dotknout. Ani ukazovátkem. Smrdí vám sojky! Táhněte, hipíci!