Tomáš Zahoř | Články / Reporty | 22.02.2016
Adrian Belew je bezesporu hudební fenomén. A jeho spoluhráči z Power Tria – basistka Julie Slick a bubeník Tobias Ralph – nejsou žádným doplňkem. Koncert v pražském Lucerna Music Baru toho byl jasným důkazem.
Při zpětném pohledu na tvorbu King Crimson se po tomto zážitku neubráním pocitu, že některé skladby (Dinosaur, Three of a Perfect Pair, Walking on Air a další) vznikly spíše pod hlavičkou Adrian Belew and his KC band. Tolik je jeho rukopis, i díky srovnání s jeho sólovou tvorbou, patrný. A když už nad tím takhle přemýšlím, je to možná i ten důvod, proč už nebyl do současné sestavy King Crimson přizván. Ve svých šestašedesáti letech nám předvedl jednu z nejdůležitějších a u většiny jinak excelentních muzikantů absentující věc – jak si umí hrát, nikoli pouze jak umí hrát. A to je setsakramentský rozdíl, jenž posouvá koncertní zážitek o několik stupňů výš. Navíc vždycky překvapí, jak skvěle dokáže i naživo zpívat, takhle „zmrzlá“ záda jsem už dlouho neměl. Na kytaru dokáže napodobit zvuk téměř čehokoli, od motorové pily (na kytaru hrál i elektrickou vrtačkou) přes auto až po slona nebo psa. Chvílemi se svým nástrojem vede jasný dialog; vše s obrovským nadhledem, humorem a nikterak dietní porcí energie. A navíc je jeho přístup velice infekční. Dokáže tím totiž nakazit celou kapelu - bubeníkovo sólo budiž toho důkazem -, a v mezích možností i samotné publikum. Cituji jednoho z přítomných zvukařů: „Já jsem slyšel už hodně bubenických sól, ale tohle bylo první, které mělo smysl.“ Basistky jsem měl vždycky rád a Julia si přízeň rozhodně zaslouží, hraje skvěle (a navíc dobře vypadá).
Zmíněný humor a hudební nadhled je přesně to, co u většiny muzikantů a kapel postrádám. Setlist obsahoval silný extrakt toho nejlepšího, ať už získaný z listů karmínového krále, nebo macerací květinek z vlastní rozsáhlé zahrádky. Jízda byla v půli přerušena plánovanou čtvrthodinovou pauzou, kterou nám principál doporučil vyplnit návštěvou toalety, baru a kuřáckého koutku, v libovolném pořadí. Moudré. A hlavně přínosné pro celé vystoupení. Druhá část byla neméně chutná, opět plná energie, až dětské radosti z hraní. Zatímco v první části Power Trio servírovalo skladby jako Big Electric Cat, Men in Helicopters, The Lone Rhinoceros, Dinosaur, One Time, Three of a Perfect Pair, b, Frame by Frame či Beat Box Guitar, v druhém chodu na stole přistály chuťovky jako Heartbeat, Walking on Air, Ampersand, Young Lions, Neurotica, e a jako dezert Indiscipline.
Adrian Belew and Power Trio převedlo vskutku silný výkon a publikum odcházelo nabito, očištěno, syto a spokojeno.
Adrian Belew Power Trio (uk)
18. 2. 2016 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Elina Richter
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.