Vstupní prohlídka: Blind Ruler Cursed Land

Hudba jednočlenného projektu Blind Ruler Cursed Land proplouvá mezi styly, od neofolku a martial industrialu přes tribal music až po dark ambient, stejně tak vypráví o strachu, ne-soužití s živly, o lidských tragédiích nebo sebeoběti. Nové album Music for Firewalkers je konceptuálně rozkročené mezi meditaci a zápas. Kam kráčí jeho tvůrce?

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Historie, můj vnitřní boj, příroda, živly, země, kulturní dědictví, válka, mír, nenávist, odvaha, pokání, smrt, vykoupení... Kdybych měl jmenovat umělce a kapely, které nasměrovaly můj umělecký vývoj, zmínil bych Swans, Dead Can Dance, Les Joyaux de la Princesse, Popol Vuh, Death in June, Muslimgauze. Určitě by tam bylo i mnoho z metalu, například Drudkh, Panopticon, Primordial, Iron Maiden a mnoho dalšího. Byli by tam i skladatelé klasičtí jako Sergej Rachmaninov, Sergej Prokofjev, Dmitrij Šostakovič, Richard Wagner, Petr Iljič Čajkovskij či Fridrich II. Veliký, filmoví, například Ennio Morricone, Basil Poledouris, Vangelis či Eduard Artěmjev, dále indická rága, lidová hudba ze Středního východu, rumunské smutné folklorní písně, filmy Andreje Tarkovského, Wernera Herzoga a Akiry Kurosawy, existenciální knihy Alberta Camuse, Ernsta Jüngera, Jukia Mišimy, A. P. Čechova, ale i stará klasická díla antiky.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Živým se převážně fyzickou prací, v terénu, ve skladech, v logistice. Vystudoval jsem historii, jenže ta je teď až na pár výjimek jen koníčkem. Dělám občas rešerše pamětí/vzpomínek/pozůstalostí „obyčejných lidí našich dějin“ pro Historický ústav AV, to dokáže být docela inspirativní. Bavím se hlavně černým a nekorektním humorem.

Co je nejhoršího na hraní bez kapely?
Osamělý vlk se často dostane do úzkých. Druhý hrb, na který bys přehodil část své tíhy, tu prostě není. Narážíš na vlastní limity toho, co ještě dokážeš zahrát, mnohdy musíš odehrát sám to, na co bys už potřeboval další hudebníky. Taky ti nikdo na turné v noci nechrápe u hlavy a ty se po něm vzteky neoženeš a nerozbiješ mu nos. Jinými slovy má to i svoje výhody.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Nejvíc ze všeho otázka „jak se máš?“.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Červené víno, vodka či rakija a veganské toasty. Hlavně ale ti, co nečtou ridery, musí dostat nakládačku.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Tohle bude smutný bod – nejvíc za příslušenství, kabely, napájení, která pískají o trochu míň, obaly na nástroje, kabely, stojany, struny, baterky… Už jsem zmiňoval kabely? Ale když už je posvícení, tak utrácím za staré desky dnes už v podstatě neznámých kapel. No a vzhledem k hudbě, kterou hraji, tak musíme počítat i uniformy! Také by to už chtělo i jiné zbraně než bodné a sečné...

Jak bys charakterizoval/a současný svět ve třech větách?
V plamenech.