Vstupní prohlídka: Favorite Obsession

Favorite Obsession, mosteckou shoegaze/dreampopovou kapelu, jsme registrovali před pár týdny, když jsme upozorňovali na její vůbec první videoklip Marshmallows. Vintageový zvuk dekád minulého století i reverbový fetiš a taky osobitý vokál zpěvačky Karolíny Nodesové, to jsou poznávací znaky skupiny, k nimž samozřejmě patří i spoluhráči Tereza Vaníčková a Jaroslav Žofka. Hrají od roku 2018 a coby jednoho z tuzemských talentů si je vybrala promotérská značka Fource do svého letního koncertního cyklu.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Kája: To je zapeklitá otázka, jelikož sama klasifikovat žánr, který hraju, nedokážu. Každopádně jsem od malička poslouchala na taťkově iPodu Classic snad většinu žánrů, co poslouchatelný jsou, a ten koktejl ve mně zůstal. Ať jsem ale poslouchala cokoliv, tak mě to nikdy úplně nenaplňovalo. Buď mi tam neseděl beat nebo melodie, tak jsem si představovala, jak bych to hrála/zpívala já, a tak nějak vznikly moje první písničky.

Jára: S holkama jsme už hodněkrát přemýšleli, co to vlastně hrajeme. Těch inspirací je totiž opravdu hodně, každý z nás poslouchá spoustu jiných interpretů, Lanu del Rey, Arctic Monkeys, Slowdive a další. Ale když se sejdeme, vznikají z toho všeho Favorite Obsession, a to je asi jediná nálepka, co tomu dokážu dát.

Terka: Tohle je otázka asi hlavně pro Káju, jelikož a protože má nástřely na písničky v hlavě vždycky ona a my s Járou pak už jen dodáváme koncové komponenty.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Kája: V současnosti studuju diplomacii na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE. Hodně lidí se ptá, proč nejsem na Arts Managementu, já se ale rozhodla neprofilovat se jedním směrem. Politika, historie, mezinárodní vztahy mě vždycky bavily a koneckonců když jde o vyjednávání koncertů, cesťáků a všeho okolo hraní s kapelou, diplomacie je důležitá. Jára: Jelikož jsem ještě pískle, tak zatím ničím.

Terka: Živím se různými polovičními úvazky, zatím jsem pevně uvázána ke studiu. Během karantény jsem se bavila sledováním různých kuchařských show a teď se snažím nepodcenit přípravu na zkouškové období.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?
Kája: Nejhorší je logistická část. S Terkou obě bydlíme v Praze, Jára studuje v Mladé Boleslavi a zkušebnu máme v Mostě. Domluvit se na zkouškách a nahrávání je asi to nejsložitější.

Jára: Nejhorší je tahat svoje věci a pak ještě komba holek.

Terka: Není nic horšího než špatná domluva.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Kája: Já jsem typ člověka, kterému mozek jede pořád na plné obrátky. I když zkoušíme novou písničku, nedokážu jenom vypnout a hrát, vždycky mi v pozadí jedou další operace. Každopádně jsem si vědoma toho, že stejně jako mnohým dalším se mi stal osudný můj přítel telefon. Když píšu novou písničku, musím si zapnout „Do not disturb“, jinak stačí jedno pípnutí a jsem schopná na dané sociální síti strávit půl hodiny a múza mezitím vyprchá.

Jára: Jestli jde o pozornost při hraní, tak jednoznačně blesk foťáku, nejsem zvyklej, že by si mě někdo fotil.

Terka: Když Kája řekne na koncertě něco ze svého vtipného soudku a publikum tápe. Vždycky to stojí za to, někdy se přijďte podívat.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Jára: Rozhodně pizza anebo sváča namazaná od mamky. K pití voda.

Kája: Pizza je úplný základ, nejlépe šunková. Jinak minulý rok jsme hráli v Teplicích v KNAKu a tam nám dali skleničky, ukázali lednici a pípu s pivem a mohli jsme si pít, co jsme chtěli. To bylo strašně fajn. Sice jsem většinou řidič, takže pít nemohu, ale když se rozhodnu svěřit auto přítelkyni, tak rozhodně pivo.

Terka: Já vyhledávám cokoliv, co zažene nervozitu.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Kája: Strašně ulítávám na vinylu. Vím, že spousta insta/tumblr holek si koupí Crosley gramofon a pak utrácí neskutečný peníze za většinou nekvalitní remastery starých klasik, já ale jedu přes starej gramec od Tesly s bednama, co hrajou dost krutě a za nic bych neměnila. Ten stejnej gramec si vlastně zahrál jednu z hlavních rolí v našem klipu Marshmallows. Občas zhřeším a přes krabičku z Wishe si do beden pomocí bluetooth pustím něco ze Spotify, jinak ale jedině starý desky z antiku nebo z discogs.com. Nejcennější desku, co mám, je White Album od Beatles, kterou mi přivezla přítelkyně z Anglie. Je v top-notch stavu a navíc jsou v ní všechny původní fotky a i původní obří plakát s koláží lyrics a různejch dalších věcí. Miluju takovou tu zašlou vůni, kterou starý desky mají, někomu to smrdí, ale já ji mám fakt ráda.

Jára: Převážně za lístky na koncerty jiných kapel. Když se koncert vydaří, zajdu i pro merch.

Terka: Šetřím na novou baskytaru, ale různým menším investicím, co se týče příslušenství, se nevyhnu. Čas nejvíc utrácím na trase Praha – Most a zase zpátky, občas je náročné vyhovět všem.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Kája: Přestali jsme si vážit míru, který tu máme. Ať se podíváte kamkoliv – na Západ, na Východ, skoro všude se objevuje postava, která chce mír a synergii rozbít, společnost rozdělit a vydělat na tom. Ty WW3 memes, které se začátkem roku začaly objevovat, mi někdy přijdou fakt reálný.

Jára: Lidstvu se vrací nezodpovědnost z minulosti. Letní třešně bejvaj nesladší, hlavně už nevolte, vy víte koho.

Terka: Na mě náš svět působí jako jeden velký konzumní mlýn na jedné straně a na straně druhé zase jako úplný opak. Všem jde přeci jenom o peníze a důležité, ba i triviální věci, které by mohly dnešní svět zkrášlit, jdou často stranou.