Články / Reporty

Waves Vienna, vlna první

Waves Vienna, vlna první

Karolina Fialová | Články / Reporty | 04.10.2016

Čísla na sociálních sítích většiny interpretů letošního ročníku se sice pohybují v řádu ani ne tisíců, ale zde dostali příležitost ukázat svůj potenciál hudebním profesionálům i běžnému publiku, které neholduje mainstreamu. Showcase festival Waves Vienna se tentokrát konal na různých místech v devátém okrsku města. Vše se odehrávalo v blízkosti centra WUK, bývalé továrny na lokomotivy a nynějšího kulturního hubu. Cit pro vyhledávání budoucích hvězd se festivalu nedá upřít, v minulých letech zahráli například Charli XCX, Jamie Woon, Kavinsky, Zola Jesus, Totally Enormous Extinct Dinosaurs a Lucy Rose. I z letošní nabídky bylo co vybírat.

Jako první se v maličkém prostoru divadla Schubert představilo instrumentální duo Glass Museum. Sympatičtí Belgičané nastavili laťku velmi vysoko, byli skvěle sehraní a s pomocí pouze dvou nástrojů vytvořili zároveň intimní, i dynamický koncert. Hudební chemie mezi klávesistou Antoine Flipem a bubeníkem Martinem Grégoire byla patrná na první poslech, stejně jako inspirace moderním jazzem, elektronikou nebo kapelou BadBadNotGood. Jména, jejichž vystoupení se mezi tolika dalšími vrylo do paměti, by se možná dala spočítat na prstech obou rukou, Glass Museum byli ovšem jedním z nich.

Dilema mezi následujícími dvěma koncerty ve stejném čase vyřešil Kevin Etheridge v Cafe Clash, který typickým surfařským vzhledem okouzloval více než hudbou. Když vzal do ruky kytaru, nestalo se totiž vůbec nic. Hezky poslouchatelné melodie, které ale začnou poměrně rychle nudit. Pozdní příchod na francouzského Superpoze se nevyplatil, protože ochranka tentokrát pouštěla lidi do divadla Schubert po jednom, a to až když někdo další přeplněný prostor opustil. Po vstupu dovnitř bylo okamžitě jasné proč. Vystoupení s dokonalým zvukem, efektní světelnou instalací a kombinací mechanických beatů, melodických částí a živých nástrojů s nádechem hip hopu se rovnalo naprosto hypnotickému zážitku. Gabriel Legeleux alias Superpoze nyní vydává na svém vlastním labelu Combien Mille Records druhé album Azur, a jestli má někdo z letošního ročníku festivalu šanci na mezinárodní úspěch, je to on.

Jedno ze známějších jmen představovala britská zpěvačka Anne-Marie, můžete si ji vybavit například díky spolupráci s Dizzee Rascalem nebo s Rudimental. Zaujala hlavně temperamentem a tanečními skladbami ve stylu R’n’B a zaplnila největší sál WUKu, který obstarával zázemí pro umělce, konferenční místnosti, bary a několik koncertních sálů.

Mladý rakouský producent Alex the Flipper domácí scéně rozhodně neudělal ostudu. Jméno, pod kterým vystupuje, dobře vystihuje jeho hudbu: jak sám říká, proplouvá jako delfín různými žánry. Třetí čtvrteční francouzský interpret, rockovější kapela Karmakoma, byla zase s rytmickými kytarami a výrazným hlasem zpěváka příjemným osvěžením v záplavě elektroniky. Syntezátory, záměrně nepravidelné bicí a občasné pasáže připomínající jazz zakončily první den festivalu v podobě Cid Rima, důstojné náhrady za na poslední chvíli zrušený koncert Gold Pandy.

Info

Waves Vienna 2016
29. 9. – 2. 10. 2016 Vídeň

foto © Patrick Münnich

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace