waghiss666 | Články / Reporty | 26.12.2017
Než ukážu vánočnímu shonu a pohodě na povel záda, než se uzavřou letošní žebříčky, než vyhasnou ohňostroje, splním si poslední rest na místě, kde vznikají přátelství, kde každé podání ruky hrdinovi nabobtná v lásku bez piedestalu. Ryan Patterson je opravdová ikona a za brýle, modrou tmu ani těžký kouř neschová ty roky formování „kultu“ pro hrstku oddaných, co se rozhodli vydat na kterýkoliv z koncertů Coliseum.
Nebyl jsem mezi nima.
Nikdy.
Dneska je všechno jinak a mohli jsme to tušit dávno. Už z iniciační Sister Faith (Temporary Residence, 2013) odkapává černý inkoust a dark-wave inspirace vrcholí na poslední Anxiety’s Kiss (Deathwish Inc, 2015), než se kapela rozpadne. Estetika studené války, pohlcení kočičí duší a záliba v atmosférických hororech. A láska. Spousta lásky. Všechny lásky světa, i ta má.
„To bude asi pro náročný, co? Hmm…“
Vyměnil jsem kancl za výlet, plýtvám časem v Rekomandu a u kafe, co vaří Banán, potkávám sojovou smetánku ze scén a podhoubí, kam sotva zabloudím cíleně, natož omylem. Domlouvají se zkoušky novým kapelám, pečou se první dva releasy nového labelu, lidi na poslední chvíli skupujou dárky, co nejsou navíc, a Bourek, grafická divize Pusthteek Records, se cuká, ať na něj Ivan tlačí sebesilněji. Telefon velí vyrazit na kopec, ještě se stihnu prohrabat regálama s asfaltovím, než poslední prachy odložím na oltář s merchem.
fotogalerie z koncertu zde
Fotocrime logicky navazujou na to, co poslední inkarnace Coliseum sotva lízla. Koncerty, co spáchá Mládě, bývají minimálně zásadní pro lidi, co snídají šeď a k obědu ji sladí industriální černí. Dneska to dopadne stejně. Modrý kouř halí strunné trio, diktujou synťáky, bubeník nikde. Začínáme nevydanou hymnou, laťka se bude jenom překonávat. Těším se, až si zasněnou Don’t Pity the Young narvu do uší, hrstka lačných tleská jak Duplicate Days, tak Always Hell, kytarista Eric neví, co s energií, a drobná Shelley schovaná za hřmotnou basu podtrhuje to machistické klišé, ten výsměch chlapů obrací ve vlastní zbraň, hlaveň namířená do chřtánu patriarchátu. I sám Ryan ho nezapomene potopit pod hladinu přídavku a trable s mikrofonem ho nerozhodí. Takhle agresivní romantika ke gotice nepatří, ale Fotocrime jdou dál, než kam se stihne dotočit dvanáctipalec Always Night. Reminiscence postpunku opřená o syntetickou melancholii, Sister of Mercy živě v paměti a charisma v hlase, co obejme boky a rozhoupe je středním tempem. Setlist naznačil, že velká deska je za rohem, stejně jako vzkaz vepsaný tužkou do vzpomínání na včerejšky:
„Věřím, že život je úžasný, ale až moc krátký. Takže se snažím jít stále kupředu a nebrat nic jako samozřejmost. Tohle je moje víra: být produktivní, milý a vážit si každé chvíle, jak nejvíc umím.“
Při uvedení skladby větou: „This song is about my kočka,“ jsem pokleknul. Tohle stisknutí ruky už nesmyju.
Fotocrime (us)
20. 12. 2017 Klub 007 Strahov, Praha
foto © Bára Gadlinová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.