Your Demise: Zlatý časy přichází

Psal se rok 2005 a světem kromě teroristickejch útoků v Londýně otřás i fakt, že nejlepší desku roku podle magazínu Q vydali Coldplay. V tom stejnym roce se v St. Albans, kus severně od Londýna, dává dohromady kapela nový hardcoreový školy s názvem Your Demise. „Dílo zkázy dokonáno…,“ slušelo by se říct. Není tomu tak. Příběh týhle party je spíš o novejch nadějích.

Celý to začalo o dva roky dřív, kdy se tahle pětice v čele s Georgem Noblem dala dohromady jako revival Suicidal Tendencies. Netrvalo dlouho a kapelu přestalo nekonečný omílání hitovek naplňovat. Věnovali pár měsíců intenzivní práci na vlastním materiálu a počin s názvem Your Days Are Numbered byl na světě. První dlouhohrající deska You Only Make Us Stronger na sebe nechala čekat jen pár pátků. Nesla se v duchu americkejch pionýrů žánru jako Agnostic Front nebo Suicidal Tendencies, ale opomenout nelze ani vlivy Machine Head nebo Biohazard. Turné (nejen) s posledně jmenovanými následně kapele významně pomohlo rozšířit základnu fanoušků.

V roce 2009, nedlouho po vydání desky Ignorance Never Dies dostal vyhazov zpěvák a zakládající člen George Noble. Jako důvod kapela uvedla obligátní osobní neshody. Celou anabázi znaj asi jenom přímí účastníci, nicméně série sporů vyvrcholila napadením kytaristy Daniela „Oz“ Osbournea při jednom z koncertů, a to se stalo pomyslnou poslední kapkou. V zástupech fanoušků pochopitelně nebylo ticho. Prakticky okamžitě se rozdělili na dva tábory, z nichž jeden volal po dosazení zbožňovanýho Noblea zpátky na místo frontmana, což podpořili i založením facebookový stránky „Bring George Noble Back to Your Demise“. Už nebylo cesty zpět. Spolupráce s Edem McRaem, do tý doby frontmanem dnes už neexistující metalcoreový party Centurion, vehnala Your Demise novej vítr do plachet. To se podepsalo nejen na posunu ve zvuku kapely, která svůj hardcore obohatila o prvky melodickýho punkrocku. Po obsahový stránce se posunuli od machistickejch výkřiků a verbálních ataků na bezejmennýho nepřítele k pozitivnímu životnímu postoji (zajímavý je srovnat si jejich první počin se zatím poslední deskou The Golden Age, ze který to přímo sálá). To se samozřejmě brzo stalo trnem v oku jistý části fanoušků, která podobně jako v případě výměny frontmana začala volat po „starejch dobrejch časech“. Your Demise se ale nenechali zviklat a pokračovali dál v tažení, na kterym po sobě nechávali čim dál víc pomyslně dobytejch zemí, měst i srdcí fanoušků. Mimo dění nezůstala ani naše malá kotlinka – naposledy se kapela ukázala 9. listopadu v Rock Café. Nám se ale Your Demise podařilo vyzpovídat loni v létě.

A malej tip pro nedočkavce: Pokud si libujete v lehce bulvárních kauzách kolem kapel, mrkněte, jaký haló rozpoutalo pár zabedněnců kolem kostýmů, který si kluci oblíkli o loňskym halloweenu. Stačí vedle hesla Your Demise zadat „brownface“ do Googlu. A pak už si zadejte lajnap letošního Mighty Sounds, protože přesně tam je můžete vidět a slyšet. A běsnit.

Sedíme v novinářském stanu, popíjíme belgické pivo, když tu přichází kapela, zpívá si a vypadá trochu rozjetě...

Tohle děláte vždycky? Zábava na dlouhé přejezdy dodávkou?
Jo, jo. Hodně si zpíváme. A taky si ze sebe děláme dost nevybíravě prdel.

Trávíte hodně času na turné?
Spíš na turné málokdy nejsme. Ale kdyby bylo po mém, jezdili bychom ještě víc. Hrozně mě to baví. Hrajeme přes 150 koncertů ročně, každé turné má tak 35 koncertů, jezdíme 4 – 5 šňůr ročně. Takže hrajeme tak dvakrát do roka pro kamarády.

Kam jste se všude zatím podívali s novou deskou?
Prozatím jsme jezdili po Evropě s Trapped under Ice, Man Overboard a Basement. Hráli jsme na Impericon festivalu, to bylo super. Španělsko bylo perfektní a koncert v Praze samozřejmě taky. Jo, jo, „Robert Vlek“ (zkomolenina jména pražského promotéra – pozn. red.) je super chlápek. A taky jsme hráli v Japonsku, to bylo úplně šílený.

Když zmiňuješ koncert v Praze, jeden z vašich klipů jste natočili v pražském Roxy. Proč zrovna tam?
Byla to spíš souhra náhod. Měli jsme hodně materiálu z koncertů s Enter Shikari. Tenhle klip se povedl.

S Enter Shikari jste hodně hráli, máte s nimi nějaké bližší vztahy?
Máme společný management a Rou je můj brácha. Takže jenom trošku… (smích) Je to taková černá ovce rodiny. Já jsem ta světlá strana síly, samozřejmě. No ale hlavně jsme kamarádi. Většina z nás vyrostla ve stejném městě jako oni, v St. Albans, známe se léta. Teď, když máme stejný management, tak máme o to větší důvod jezdit spolu.

Co lokální scéna na jihu Anglie? Brighton, St. Albans...?
Na jihu to nebylo nic moc. Brighton je v pohodě, ale poslední dobou se to celkově lepší. Hlavně díky Southern Rise Records a kapelám jako Breaking Point, Basement, Wayfarer, Broken Teeth, Last Witness. Ty všechny si koukejte najít a poslechnout.

Sponzoruje vás Monster. Jaký to je?
Je to super, ale popravdě řečeno, už ten drink nemůžu ani cejtit. Úplně jsem se toho přepil. Ale lidi z Monsteru jsou skvělý a dost nám pomohli.

A máte pocit, že je jméno kapely kvůli tomu spojené s Monsterem? Takové spojení dvou značek?
Ano i ne. Hlavně to byl plán, jak z Monsteru vytřískat nějaké peníze. My dostali peníze, oni logo na některé z našich videí atd… Obě strany jsou spokojené. Hlavně my. (smích) A svého přídělu Monsteru se rádi zbavíme. Jestli vám to chutná, stavte se na koncertě. Rádi vám ho přenecháme. (smích) Libru za plechovku nebo vyměníme za trávu.

Takže Monster je vaše nová měna? Máte ho i mezi merchandise?
Ty jo, to bychom měli. Na festivalech. Plechovka a pytlík s ledem, to by byl kšeft. Nebo bychom mohli mít vlastní příchuť Monsteru… jmenovala by se Purple a byl bys po tom zpomalený.

Zpomalený? Na to jak rychle hrajete?
My jsme všichni zpomalení. Zpomal, nebo vypadni. My jsme takový – pomalý, líný. Vlastně se flákáme celý den, až do koncertu, pak jsme chvilku nastartovaní adrenalinem, a pak zpátky k flákání.

A díky tomu, že jste líný flákači, jste se s kapelou dostali až sem?
Jasně, a teď si představ, že bychom se nedej bože začali snažit! To bych ale radši netestoval. Následky by mohly být nedozírný.

Má ta lenost něco společného s tím, že máte docela obsáhlý seznam bývalých členů?
Teď už ne. Za posledních pět let se vyměnili jenom dva, ale předtím to nebyla na vážno braná kapela a lidi se v ní rychle střídali. Ale to s leností nemá co dělat, já se línej narodil, línej jsem a líně i hraju. To bychom měli dát na trička – Born lazy, be lazy, play lazy.