Zuza Kolouchová | Články / Reporty | 08.05.2017
Už když jsem na Belárii vystupovala z tramvaje a zamířila s malou skupinkou černě oblečených lidí s podobně nadšeným výrazem v očích směr Mayapur pokojíček, věděla jsem, že večer bude minimálně zajímavý. Nenápadnou brankou, cestičkou nasvícenou jemným světlem, mezi ploty, za kterými nic nežije, kolem lampy reagující na nedaleké beaty, a jste před Pokojíčkem, ze kterého se už linou povědomé zvuky Sifonovy produkce.
Na místě bývalé skládky, hned za zašlou slávou Chirany, na scéně, která je prozatím proslavená především techno koncerty a večírky, už kraloval Ondřej Anděra aka Sifon aka ten úžasnej z WWW. Černobílá pruhovaná projekce ozařovala tváře několika desítek lidí, kteří si přišli prvního muže elektronické alternativní scény poslechnout, jak hraje svůj sólový projekt. Z počátku to byla příjemná party hudba s několika vtipnými disco trylky, která významně nezaujala. Postupně se ale beaty lámaly a Sifon přitvrzoval, takže závěrem jste přestali vnímat okolí, uzavření do bubliny blaženého nevědomí.
Po takovém rozjezdu pak bohužel duo theclosing svým zajímavým, ale poklidným ambientem zastavilo to, co nastartoval Sifon, a hodně lidí vyhnalo na dvorek před Pokojíček.
fotogalerie z koncertu právě tady
Už se vám stalo, že od první sekundy víte, že je to to pravé? Láska na první pohled se tomu, myslím, říká, kdy se na chvíli odkysličí mozek, přestanete dýchat a po těle je husina. A pak celým tělem projede náraz, srdce zas naskočí a žene se dopředu novou, zatím neznámou energií. Nekompromisní temný hip hop v kombinaci s mnohovrstevnatými sonickými experimenty nedával šanci zastavit se, přemýšlet. MC Dälek aka Will Brooks klame tělem. Před koncertem lehce nabručený, nehybný, s očima upřenýma na zem, po prvních tónech a s mikrofonem v ruce vůdce, který posílá do publika jednu noisovou vlnu za druhou a vyvolává šílenství v kotli.
Nebyla jsem sama, kdo odcházel a pořád nechápal, co se to právě stalo. Vymotala jsem se zpět do modřanského světa, kde obyčejní smrtelníci nevěděli o ničem. Ten pocit výjimečnosti by měl zažít každý.
Dälek (us), theclosing (at), Sifon – Siphon live
6. 5. 2017, Mayapur pokojíček, Praha
foto © Romana Kovácsová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.