Žebříčky Full Moonu: kapela/album roku 2016 II.

Velké hlasování bezmála padesáti redaktorů Full Moonu a blízkého okolí se už proběhlo, tedy ona vděčná "bodovací soutěž". Ale co argumenty, co další jména? Napříč redakcí, styly i žánry, napříč zahraniční i tuzemskou muzikou, kapely a desky roku podruhé (poprvé tu).

Richard Kutěj
Kapela
Tábor radosti – skvělá letošní deska, skvělé koncerty, dotažené i po vizuální stránce. Dokonalost i radost v jednom.

Album (kompilace)
Tábor radosti – Egregor - „Svoboda je lež!“ Jen pro silné povahy. Temno, rituál, dark ambient, industrial, elektronika. Také ukázka, že i ta nejtemnější hudba může být oproštěna od klišé a naopak bavit svou nápaditostí a barevností.

dISHARMONY – Fragments of Time - Temná elektronika, hodinářská práce, do posledního detailu prokomponované zvuky a aranže. Silné ve zpívaných i čistě instrumentálních kusech.

Jenny Hval – Blood Bitch - Sice už tak neskáču radostí nad explozí nápadů jako u signifikantní Innocence is Kinky, přesto tahle dáma pořád dělá nadprůměrně dobrý experimentální pop a na rozdíl od mnohých „hype“ objevů a nových hvězd dneška jsem u ní nikdy neměl pocit, že jen recykluje a mele ze směsí dávno umletých.

Lenka Marie Čapková
Kapela
Collegium 1704

Album (kompilace)
Car Seat Headrest – Teens of Denial, Lewis del Mar EP, Solange – A Seat at the Table, Kate Tempest – Let Them Eat Chaos, The Claypool Lennon Delirium – Monolith of Phobos

Katarzia – Agnostika, Ostrak Mode – Copy and Paste

Zdeněk Malinský
Kapela
King Crimson - Už vím, co zažívaly holky v 60. s Beatles (ale neječel jsem).

Russian Circles - Rodina.

Stick Men - Skvělá deska, vynikající koncert.

Album (kompilace)
David Bowie - Blackstar - Kdo jiný si napsal requiem?

Stick Men - Prog Noir - Méně prof, více prog.

Converge - You Fail Me Redux - Není to svým způsobem EMO?

Jiří Mališ
Kapela
Pinegrove – Velký rok pro kapelu z New Jersey. První album na velkém labelu a debutové evropské turné.

Honeyblood – Hudební dua své složení mění málokdy. Bylo tak otázkou, jak se s tím vypořádá jedna z nejnadějnějších skotských kapel. Vrátily se s vervou a na novém albu to pořádně rozjely.

Violent Soho – Po dvanácti letech konečně dobyli australskou scénu. Sice na to potřebovali čtyři pokusy, ale letošní album WACO je výsledkem velké dřiny.

Album
Highasakite – Camp Echo – Na novém albu norská kapela představila hutný a temný elektronický zvuk, který od nich nikdo nečekal. Od první minuty je ale pohlcující a nezapomenutelný.

Lost Under Heaven – Spiritual Songs for Lovers to Sing – Dekadence, romantika, politika na letošní desce amsterodamské experimentální kapely. Nejdobrodružnější výprava, na kterou jsem se letos vydal.

Sturgill Simpson – A Sailor’s Guide to Earth – O Sturgillovi víte, dostal nominaci na Grammy, pašák. Jeho pojetí alternativního country se výborně poslouchá od začátku do konce.

Veronika Miksová
Kapela
Hamilton Leithauser & Rostam - Tohle spojení se povedlo, Rostam vytřískal z Leithauserova hlasu maximum, málokdy je to láska na první dobrou, tady je všechno. Waltz Bride´s Dad mi jednou bude hrát na veselce, hehe.

Conor Oberst - Ruminations - Syrová zpověď písničkáře, který si “užil” svou chvilku v pekle nahraná během pár dní na akustickou kytaru, harmoniku a piano, nejlepší texty (tak chytrý, trefný, břitký a zároveň poetický) za rok 2016

Weyes Blood - Jdu ranní rosou, chytám lelky a signál, otevírám prastará vrátka, do kterých se musím shýbat, mokré nohy, začátek podzimu, vstupuji na usínající zahradu, rybízový keř mě pošimrá, shýbám se pro dýni, pohlédnu na pazdernu, cíl osamocených procházek a do toho Natalie Mering začíná odvíjet své klubko “Do you need my love, let´s be true for change”. Hlas, co rozechvěje i tupouny z Gumídků.

Album (kompilace)
The Kills - Ash & Ice - Dlouho očekávaná deska dvou divochů s výbušnou chemií, ukradené poslechy v Grébovce, ozvěny reggae, dubu a cestování po transsibiřské magistrále, Alison s vyklidněnějším projevem, láska, snad napodruhé konečně dorazí do Prahy (6. 6. 2017)

Nick Cave and the Bad Seeds - Skeleton Tree - Důvodů už bylo řečeno tisíc, stačí poslouchat a opatrně dávkovat, aby vás to temno pustilo zpátky.

Angel Olsen – My Woman - Ta holka je můj novej Roy Orbison, talent jako prase.

Jakub Peřina
Kapela
Letošek nebyl rokem kapel. Možná snad TA kapela z filmu Sing Street? Vážně nevím. Vím jen, že rok Rudého ohnivého kohouta si pro sebe už zarezervovali The Make-Up.

Album (kompilace)
Až se zase jednou budu chtít předvádět, napíšu, že albem roku je: Ende Vom Lied: East German Underground Sound 1979-1990.

Shaqualyck
Kapela
Radiohead – Zahlazení stop na sociálních sítích jako předzvěst nové desky? Marketing naruby!? Vysmejčené šuplíky, art rockové „antihity“ i nařvané smyčce. S partou okolo Thoma Yorka nikdy nevíte. Ale ať udělají cokoliv, pokaždé je z toho poprask, a devátá studiovka A Moon Shaped Pool není výjimkou. Nemusí se Vám líbit, ale jen stěží ji můžete ignorovat. Právě tak jako Radiohead, kteří i nadále zůstávají ikonickou stálicí alternativní scény, stejně jako tím nejfajnovějším vývozním artiklem britské provenience.

Minor Victories – To nejlepší z Mogwai, Editors i Slowdive pod jednou střechou aneb Rachel Goswell, Stuart Braithwaite a Justin Lockey s bráchou Jamesem coby nosné pilíře zbrusu nové superskupiny. Eponymní debut okouzlil čarokrásnými kytarami, nadýchaným vokálem i shoegazeovou patinou, avšak ještě příjemnější bylo zjištění, že hvězdná sestava si rozumí i naživo, mimo bezpečí nahrávacího studia. Kdo byl letos na OFFu, ten ví. Šéfové stáje PIAS Recordings můžou oblíznout všech deset.

Planety – Orlí letka dala nohu z plynu a v absurdně uspěchané době vyrukovala s atmosférickým dvojalbem, jež zdobí táhlé melodie a nápaditá koketérie s industriálem. Exslezská sestava tak definitivně vystoupila ze zavádějící škatulky „devadesátková kytarovka“, do níž stejně nikdy nepatřila. Jistě, houpavá riffáž zůstala, stejně tak zasněná melancholie, poetické texty i pádné bicí. Pořád to zní jako Planety, celkový zvuk se však proměnil, zvláčněl. S rozvrzanou kytarou příkladně souzní půvabné klávesy, vokál se v páru či solitérně loudá tu v oblacích, tu ve škarpě a celé je to až příliš krásné, než aby to byla pravda. Po personálních zemětřeseních kapela zřejmě definitivně našla pevnou půdu pod nohama. Důkazem budiž skvostný set, který svérázná trojice vystřihla na 1. máje (jak jinak) na Dobešce před Sophií Robina Proper-Shepparda. Třetí deska prý bývá zlomová. Ve společnosti krásky Vzduch je hrob je vzduch si budu rád krátit čekání na tu čtvrtou.

Album (kompilace)
David Bowie - Blackstar – Doteď jsem to nepobral. Memento? Labutí píseň? Stylový epitaf či prosté sbohem? Kdepak, tady slova nestačí. Věděl, že umírá. Přesto napnul síly a závěrečné týdny svého života věnoval poslední desce. A pak odešel. A všem, kteří ho měli rádi, dal na rozloučenou pohlcující nu-jazzové requiem, které nám bude připomínat, nakolik výjimečným umělcem tento svébytný muzikant byl. A kterým také navždy zůstane.

The Kills - Ash & Ice – Užuž to vypadalo, že se Alison Mosshart natrvalo zabydlí v The Dead Weather, zatímco Jamie Hince bude s pochroumaným prstem snad na věky věků křižovat Transsibiřskou magistrálou s foťákem na krku. A pak se ti dva jako příslovečný blesk z čistého nebe zjevili s nejlepší deskou, jakou The Kills kdy vydali. Blues, depka, kytary, bolest, hledání, nasranost, účtování i smíření. Všechno to tam je. Jeden hit vedle druhého.

Suede - Night Thoughts – S comebackovým albem Bloodsports si někdejší britpopoví vlajkonoši ověřili, že pořád mají co a pro koho hrát, a sedmou řadovkou nadšeně navázali tam, kde před třemi lety skončili. Z obálek hudebních tiskovin sice parťáci Bretta Andersona zběhli k rodinám a starostem středního věku, talent pro návykové poprockové melodie i zpěvné refrény si však s přehledem uchovali. Dokážou znít jako tenkrát (Like Kids), zároveň umí dávno osvojené postupy přirozeně rozvíjet v baladických hymnách z dílny zasloužilých (kyta)romantiků (I Don't Know How to Reach You, What I'm Trying to Tell You). Tenhle návrat měl smysl.

Jakub Šíma
Kapela
Run the Jewels – Jasně, za poslední roky je téhle dvojky všude plno, ale přesto se jí nevyhnu ani tentokrát. Za to, že dokáží vítězit v boji s normalitou i paranoiou a ještě se u toho dobře baví.

A Tribe Called Quest – V létě přišla smutná zpráva o úmrtí Phife Dawga, člena ATCQ a legendárního lyrika. Málokdo čekal, že by se ze ztráty kapela dokázala vzpamatovat. Ale deska We Got It From Here… Thank You 4 Your Service je nejen důstojnou rozlučkou, která si zachovává hravost, lehkost, muzikálnost a další aspekty, které definovaly zvuk ATCQ. Ale bez zbytečného ohlížení nebo chytání se trendů se stala jednou z nejlepších desek roku v momentu, kdy to nečekali ani skalní. Pánové, klobouk dolů.

Pio Squad – Veterány z Jihlavy jsem posledních několik let vídal jen na každoročním setkání na Kempu. Z očekávání pomalého konce, ale dokázali energii přesměrovat k tvorbě nového materiálu a bez větších emocí vydat po devíti letech novinkové album. Chtělo by se mluvit o uvědomělém rapu, ale místo něj je lepší dosadit si životní zkušenost a sebereflexi jako výchozí bod bez nadbytečného moralizování. Kluci z Jihlavy mají pořád co říct. A nelze to považovat za samozřejmost.

Album (kompilace)
Chance the Rapper – Coloring Book - Kolik otázek, proč poslouchám gospel, jsem během roku odfiltroval, už sám nevím. Nakažlivá pozitivnost mě obyčejně dokáže s jistotou odradit, ale Chanceova nakažlivá pozitivnost mě dokázala připoutat tak, že jen bezpečnostní pásy udržely v sedačce taneční kreace, když volant byl jen nepodstatným doplňkem. A mimoto mi letos tolikrát spravil náladu, že i alkohol měl občas nižší úspěšnost. Láska na první pohled, co trvá dál.

Danny Brown – Atrocity Exhibition - Mohykán jedinečného stylu, který k překvapení sebe sama přežil vlastní život. Z úžasu a poznání vznikla deska Atrocity Exhibition. Beaty znějí s odstupem času snad ještě divočeji než na první dobrou a krákoravý hlas přesvědčí, že žádný takový jinde neuslyšíte. Hrdina, co nemá na výběr.

Run the Jewels – Run the Jewels 3 - Po první desce jsem byl přesvědčený, že se bude jen těžko překonávat. Dvojka očekávání ještě zvýšila. A i když nelze říct, že by třetí díl byl nejlepší, mírná změnu směru, příklon k minimalističtějšímu zvuku a originální kombinace hravého chvástání a uvědomělosti baví královsky. A že deska vyšla na Štědrý den pár týdnů před oficiálním termínem? Nevím o kapele, která by tolik dělala pro svoje fanoušky.

Další pozoruhodné desky: Saul Williams – MartyrLoserKing, NoName – Telefone, Vince Staples - Prima Donna, Anderson Paak – Malibu, Kaytranada - 99,9%, Aesop Rock – Impossible Kid, Ka – Honor Killed Samurai.

Karel Veselý
Kapela/interpret
Frank Ocean
Chance The Rapper
Young Thug

Album (kompilace)
Frank Ocean – Blonde - Velkolepý návrat mistra psychedelického R&B.
Chance The Rapper – Coloring Book - Věrozvěst hiphopové pozitivity.
Young Thug – Jeffery - Excentrický hip hop.

Waghiss
Kapela
Every Time I Die - Žádné zastrašování nějakým pučmidrátem krále z trůnu nesesadí. (stále) Nejlepší kapela na světě!

Kovadlina - Kafe, pot a punk!

War Reporter - Nejlepší post-pohřební moravský export naložený v lihu. Na krev a na třísky.

Album (kompilace)
John Congleton and the Nighty Nite – Until the horror Goes - Album dekády, čekejte v žebříčcích na vrcholu dalších devět let.

Kovadlina – Životy těch druhých - Kdo nemiluje, zkute ještě jeden poslech, prosím.

The Black Queen – The Fever Daydream - Nic proti kolegům z kapely, ale tyhle tanečky vytlačily i domácí tým. Bringin'sexyback.

Neurosis – Fires Within Fires - Greatest 'hits'.

Whores. – Gold - Ignorantštější lopatu jsem nehobloval dlouho. Vhodné pro zhrzené ex-fanoušky Helmet.

Hesitation Wounds – Awake for Everything - Z legrace bočák, z bočáku vítěz, z vítěze modřiny a z modřin mapa.

Michal Pařízek
Kapela
Lambchop – Za parádní FLOTUS a nádherně přirozený vývoj zvuku.

Tomáš Palucha – Kámen mudrců, Guru a Pleasure Zone, skvělé koncerty a vůbec. Konečně.

Shabaka Hutchings – Hlavně za Wisdom ef Elders, ale všechna tři alba, která Shabaka Hutchings se třemi různými soubory loni vydal, stojí za to. Tohle jméno si pamatujte.

Album (kompilace)
Lambchop – FLOTUS
Michael Kiwanuka – Love & Hate
Nick Cave & The Bad Seeds – Skeleton Tree
Tomáš Palucha – Guru
David Bowie – Blackstar
Warhaus – We Fucked A Flame Into Being
Shabaka and the Ancestors – Wisdom of Elders
James Johnston – The Starless Room
Priessnitz – Beztíže
Ryley Walker – Golden Sings That Have Been Sung
Barry Adamson – Know Where to Run
The Kill Devil Hills – In On Under Near Water

Tři neumím a málo je i těchhle deset. O většině z nich jsem psal, další slova jsou zbytečná. Zatraceně dobrý rok, vybíralo se velmi těžko. Zmíněná desítka je rozhodně bez pořadí a patří k nim i mnoho dalších, např. Leonard Cohen, Xylouris White, Iggy Pop, The Pop Group, New Model Army, Houpací koně, Anohni, Jambinai, Hope Sandoval a spousta dalších.

Martina Wes
Kapela
Oswaldovi - nejlepší lidi
Rutka Laskier - nejlepší emani
Safenat Paneach - nejlepší bigbíťáci a nejlepší Péťa Wagner

Album (kompilace)
KoRn – The Serenity of Suffering - nejlepší nu-metal je zpět
The Central – Discovery of a Rat - nejlepší veselej bordel
The Fall of Troy – Ok - nejlepší návrat