Gobb Koitus | Články / Recenze | 27.03.2013
Můžeme kapelu, která nehraje striktně na 160 BPM, označit za black metal? Co to vlastně ten black metal je? Doopravdy všechny naše problémy zavinili komunisti? A není to všem u prdele?
Většina kapel tohohle ranku má pro mě stejnou funkci jako house a garage, v extrémních případech reggae. Pouštím si je z kompilací jako kulisu nebo se na ně před spaním zhulím, nevěnuju jim velkou pozornost, jména si nepamatuju. Nikdy jsem neposlouchal nalíčené norské lesníky a neplánuju s tím začínat.
Pak se najde pár nejlepších, které si oblíbím, v tomhle případě Liturgy, Wolves in the Throne Room a především Frantíka Alcesta, ke kterému má demo asi nejblíž. ████ patří do této skupiny, protože se držím zásady, že když nemám co hezkého říct, radši držím hubu.
Nápadů i motivů tady najdeme hodně, kytary se smyčkují, bicí přechází z klasické sbíječky do jednodušších a chytlavějších rytmů. Místy se cítíme jako ve westernu z Tokya 22. století, jindy jsme vrženi do solidní depky. Pokud mi něco chybí, je to větší práce s gradací. Deska (demo, EP) jede od začátku do konce bez znatelného zpomalení – zabroušení do dronu složeného z čistých hlukových stěn v rytmu srdce pomalu umírajícího veterána z druhé světové by tady paradoxně mohlo znít svěže. Při celkové délce nahrávky to ale není nic, co by se nedalo tolerovat, a předpokládám, že při práci s delší stopáží rozloží materiál lépe.
Zvukově je všechno na úrovni ohlodané kosti – hlavní roli má jednoduchý delay na kytaře, bicí s minimálním dozvukem a umrtvené v mixu zní příjemně lo-fi, občas smyčky, možná samply – upřímně si nejsem jistý, kdy se jedná ještě o kytaru a kdy o loop, práce s atmosférou je ale na jedničku a působí dostatečně nenuceně na to, aby nikoho nesrala ani jednoduchostí, ani přeprodukovaností. Jestli to byl úmysl, nevím, tenhle přístup se mi ale zamlouvá.
Kapela se vyvarovala nejčastějšího problému rychlé a hlasité hudby, a sice že nikdy neztrácí strukturu. Ať už je to stěží postřehnutelná plocha nebo screamo vokál, všechno má svoje místo. Je otázkou, jestli v žánru, který bývá až klišovitě technicky složitý a často překomponovaný, můžeme mluvit o minimalismu nebo chytlavosti, ale jestli jo, tahle nahrávka má notnou dávku obojího, což vede i k ne úplně obvyklé zapamatovatelnosti tracků.
████ vydali dobrý debut, na kterém zvládli všechny žánrové konvence a v případě potřeby si je ohnuli k obrazu svému. Časem snad jejich vlastní vklad převáží zaběhnuté postupy. Doufejme, že je nepostihne syndrom podobných kapel, které párkrát objedou Evropu, natočí pár dobrých desek v rámci scény, ale nikdy se nedostanou za její hranice. Přišli bychom o kvalitní export.
http://we-dont-have-a-name.blogspot.cz
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.