Adéla Polka | Články / Reporty | 06.10.2019
„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí. Slastné pocity může posluchač zažívat při pohledu na hráčské schopnosti a multiinstrumentálnost všech členů a nechybí ani pro kapelu typický slovní humor, o který se stará i slovo „nevadí“, aplikovatelné na cokoliv. Klukovskou hravost Hm… neztrácí, ačkoliv zpívají, že „život tě o životě hodně naučí“.
S albem Nevadí, které připravovali čtyři roky, se Marek Doubrava, Viktor Ekrt, Filip Nebřenský a Jaroslav Noga doslova svlékli a své mužské každodenní problémy servírují tu něžně, tu rozhněvaně. Instrumentální skladby zpestřují vícehlasy, slyšíme, že „stromy, lesy, musím to milovat…“. Téma klimatické krize záhy rozbije Filip Nebřenský s cedulí „No vegan. The animals will thank you.“. Bravurní aranžmá skladby o „bosých nohách chodících po plyši“, při které Marek Doubrava místo do plyše dupe do tamburíny, rozezvučí celá skupina pod divokým vedením bubeníka Nogy všechny Orffovy nástroje, marimbu i zvony. Skladba dostává nečekaně intimní a jemnou podobu na rozdíl od svižného originálu.
Desku přijdou pokřtít čtyři kmotry, zpěvačky Monika Midriaková, Jana Jelínková, Pavla Henrychová a vibrafonistka Kateřina Císařová. Svůj vřelý vztah k ženám Hm… vzápětí pročísnou písněmi, kde baví slovy: „Miláčku, teď né, teď je večeře“ nebo „Nechala mi auto a dvě stovky“ a celý sál se přidává. Výraznou skladbou z nového alba je Přijdeš domů, kterou velmi trefně dokresluje videoklip vypůjčený z písně Dáme si do bytu. Song překvapuje syrovým názorem na usedlý rodinný život. Vrstevníci v publiku pokyvují, ti mladší se baví, když zazní „Porno je fajn“ a Doubrava vyjmenovává, na co všechno v životě není čas, když si člověk pořídí děti a ženu, a jak úzkostně krásné mohou být osamělé chvilky u počítače a porna.
Nové songy už skalní znají, ale to „nevadí“. Dojde i na starší kusy Píseň o přátelství nebo Asi si umřu, které fungují jako osvědčené jistoty. Album Nevadí točila kapela s Ondřejem Ježkem čtyři roky, což „nevadí“, propásnout jejich pestrou show, to už je jiná.
Hm...
3. 10. 2019 Palác Akropolis, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.