Články / Reporty

Co tam děláš? Máš zelenou! Jo to je ženská… (Bazmek entertainment)

Co tam děláš? Máš zelenou! Jo to je ženská… (Bazmek entertainment)

Minka Dočkalová | Články / Reporty | 29.01.2024

Rezidenční skupina centra nezávislého umění Co.labs, Bazmek entertainment, přichází s pro ni nekonvenčním projektem: namísto divadelní hry typicky inspirované vědou představuje audiowalk prodchnutý urbanismem a veřejným prostorem s názvem Sny z betonu. Jaké je projít městem se sluchátky na uších, neposlouchat u toho hudbu nebo podcast, ale něco, co reflektuje okolní realitu?

Když se řekne Bazmek entertainment, člověk si může být jist, že ho potká nějaká nekonvenční taškařice. O odlišném přístupu k jinak poměrně náročnému tématu urbanismu lze říct v případě Snů z betonu totéž: skupině se povedlo připravit divadelní hru to-go, a to takovou, kterou si neberete s sebou pouze v Brně, ale v jakémkoli menším či větším městě. Není totiž vázána na konkrétní trasu nebo okruh, byť je těsně svázána s tematikou městské zástavby a prostoru, který k ní přináleží. Téměř pětačtyřicetiminutovou stopou vás provedou zvučné hlasy brněnských herců. Chodit si můžete, kudy se vám zachce: vzít to rychlochůzí až k přehradě, loudat se sem a tam poloprázdnými ulicemi nebo se jenom tak slunit na lavičce.

Jednotlivé hlasy audiowalku přináší různorodé pohledy na benefity i limity struktury veřejného prostoru. Dotýká se širokého spektra témat – od bezbariérovosti přes nekonečný zápas automobilistů s cyklisty až po otázky veřejného osvětlení.

Ačkoli se oproti dalším projektům bazmekářů nejedná o a priori zábavou sršící počin prosycený intelektuálním humorem pro zasvěcené (což na nich miluji nejvíc), nedá se nahrávce upřít přesah a tendence oslovit i jiné posluchače. Potenciál audiowalku vnímám spíše v kontextu rozvoje individuální všímavosti a schopnosti zpomalit než ve smyslu inovativnosti či ryzího entertainmentu: ty, kdo prostředí kolem sebe již ve svém životě aktivně řeší, chodící divadelní hra nejspíš nepřekvapí. Přínosná naopak může být tam, kde potenciální zájem o stav prostředí, ve kterém žijeme, teprve vzniká, tedy na úrovni základních a středních škol, případně pro jednotlivce, u nichž je šance, že na audiowalk sami narazí nebo se jej rozhodnou poslouchat, spíše zanedbatelná.

Sny z betonu se pokouší o sundání klapek z očí, a byť nemusí působit nejatraktivněji, snaží se ty, kteří o aktivní vnímání městské krajiny stojí, vtáhnout do děje a donutit přemýšlet nad tématy, která zůstávají mimo jejich zorná pole. O podobný vhled civilního obyvatelstva do fungování městských procesů se před několika lety pokoušela interaktivní putovní instalace Urbania, která se stejně jako tvůrci z Co.labs snažila účastníky vtáhnout do děje a následné diskuze. Předznamenaná nekonvenční zvukovou performancí Filipa Dobrockého, celou provedenou na vzhůru nohama obrácený bicykl, s procházkáři v Co.labs debatovala historička architektury Barbora Benčíková, která se podílela na tvorbě publikace Brno pro všechny. Poukázala krom jiného na fakt, že většina měst je konstruována z pohledu aktivního muže v produktivním věku; že to však není jediný způsob, jak pracovat s urbanismem.

Uvědomit si skutečnost, že prostředí, ve kterém žijeme, a vše, čím se obklopujeme, nás tvaruje a proměňuje naše vnímání reality, je obohacující, protože nás nezřídka aktivizuje a nutí k reflexi, zda jsme spokojeni s aktuálním stavem. Sny z betonu mohou být vstupní branou. Pokud se jim to podaří v širším měřítku, zvyšuje se šance, že se města jednou stanou o trochu lepším místem.

Info

foto © Minka Dočkalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace