Eliška Zamouřilová | Články / Recenze | 22.01.2016
Je to jedna z mála kapel na hudebním poli, která se drží na předních příčkách hitparád s každým novým albem, Coldplay jsou mašina na melodické a neškodné písně. Někomu se nemusí zamlouvat jejich pohodovost, ale musí uznat, že zpěváku a frontmanovi Chrisu Martinovi tyto skladby svědčí. Když minulý rok vyšla jejich šestá nahrávka Ghost Stories, nikdo netušil, že ta další přijde tak brzy. A je tady.
Album A Head Full of Dreams vydali na začátku prosince a jak už název napovídá, celé je povznášející a zasněné. I sami Coldplay přiznali, že na něm jde hlavně o hravost a barvitost (jak i obal naznačuje), což je v přímém kontrastu s Ghost Stories, které bylo spíše ponuré a baladické.
Zajímavostí je koncept poloviny skladeb, v jejichž úvodu zazní ptačí zpěv, asi aby upevnili pozitivní podstatu díla, a také spolupráce s dalšími umělci. Například v nečekaně R&B písni Hymn for the Weekend funguje Beyoncé coby křoví, jakkoliv výrazné, a není to jediná skladba, která vybočuje z kapelního stereotypu. Track Kaleidoscope není ani tak regulérním songem, jako spíše proslovem amerického prezidenta Baracka Obamy na pohřbu jihokarolinského reverenda, v němž rezonují ožehavá témata dnešního světa – válka, násilí a rasová diskriminace. Na jeho konci Obama zpívá píseň Amazing Grace. Titulní skladba je pak nápadně podobná někdejší Sky Full of Stars, Adventure of a Lifetime je zas adept na rádiový hit. Důvod je jasný - funky harmonie, kterou podtrhují ženské vokály, riffy elektrických kytar a energická výbušnost. Zato Everglow nebo Amazing Day se vracejí do starých kolejí Coldplay, jde o pomalé balady, které uklidní, ale nemají co nového nabídnout.
Coldplay se na desce A Head Full of Dreams pokusili posunout zase někam dále. Experimentovat v rámci mezí může být zásadní a Coldplay se to zatím daří, deska dokáže nabudit a povzbudit. Někomu se možná nebude líbit jejich aktuální poloha, ale nahrávka se povedla, i když s několika přešlapy. Ty se s trochou dobré vůle dají snadno prominout.
Coldplay - A Head Full of Dreams (Parlophone, 2015)
www.coldplay.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.