CRX - kolik je podobných?

The Strokes. Kapela, díky níž dostaly v nultých letech nového století kytarovky druhou šanci. Pět oprsklých výrostků z New Yorku, kteří dali světu Is This It - tehdy naprosté zjevení. Byl to nezbroušený špinavý diamant, který si bral to nejlepší od velikánů z blank generation. Album, bez kterého by těžko existovala spousta dalších důležitých kapel dekády, věc, která ukázala, že není důležité být nástrojový virtuóz, abyste založili úspěšnou kapelu a vaše písničky rotovaly na nejvyšší otáčky v hitparádách a byly konkurence schopné i těm nejprvoplánovějším hitům své doby. Těžko říct, zda za rozkol v kapele mohla nabubřelá ega jejich členů nebo to, že třetí deska First Impressions of the Earth i přes pár světlých okamžiků neměla takový úspěch. Členové kapely se rozutekli do všech koutů světových stran.

Nejaktivnější je Albert Hammond jr., který má na kontě tři sólová alba, a Kapitán Korkorán Julian Casablancas, který vydal dvě desky, věnuje se produkování a občasnému featuringu například se slavnými Daft Punk. Nutno dodat, že zvukový směr, kterým se Casablancas vydal, ovlivnil i poslední dvě alba The Strokes. Samotná kapela je využívána jen pro občasný reunited, který bohužel působí spíš jako pračka na peníze než sešlost daná potřebou společného hraní. To potvrzuje i fakt, že během nahrávání čtvrtého alba Angles se hudebníci nesešli ani jednou společně ve studiu. A nevraživost mezi členy kapely způsobila, že materiál zní jako kompilace věcí, které se nevešly na jejich sólové počiny.

Nick Valensi se držel svého tvrzení, že si nedokáže představit, že by tvořil hudbu bez ostatních členů skupiny, a tak se během hibernace The Strokes věnoval djování po klubech. Se svým plnohodnotným projektem přichází až teď a přizval si k tomu do producentského křesla Joshe Hommea (Queens of Stone Age, Eagles of Death Metal), což bylo samo o sobě slibné. První ukázka materiálu pod názvem Ways to Fake It měla svěží nádech, jako by ji nahráli sami The Strokes v dobách, kdy jim ještě celý svět ležel u nohou a bavili svojí jednoduchostí a přímočarostí. O něco slabší druhá ochutnávka Broken Bones zněla nejen díky tvrdší náladě víc jak Hommeovo dítě.

Bohužel celkový výsledek je rozpačitý a nepomohla tomu ani pomoc věhlasného producenta, protože ať se parta okolo Valensiho snaží, jak může, posluchač se během více než třicetiminutové stopáže nezbaví dojmu, že nahrávce něco chybí. Zajímavých nápadů je tu dost, ovšem nejsou dotaženy do konce. Debut až na pár výjimek v podobě prvního singlu Ways to Fake It, v němž lze Valensimu odpustit vykrádání sama sebe i skupiny Cars, popové Anything a nejkratší On Edge působí monotónně a splývá v jeden nevýrazný celek. Vyzdvihnout se dá to, že ačkoliv Valensi nikdy nefungoval jako zpěvák, této role se zhostil obstojně. Další věc je, že je rozený guitar hero a všechny záležitosti týkající se kytary nesou jeho rukopis.

CRX vznikli díky jeho chuti opět vyrazit na cestu a hrát. To mu rozhodně vyšlo, protože na živo může materiál působit dobře a dá se s ním strávit příjemný večer u piva na baru v malém klubu o velikosti pár čtverečních metrů. Lehce se ale může stát, že druhý den se vzbudíte a nebudete ani vědět, jak že se kapela z minulého večera jmenovala, protože podobných je nespočet.