Anna Pleslová | Články / Reporty | 26.07.2013
Já s lístkem na stání hledala vchod číslo pět. Stadion se nepochopitelně nedal obejít celý dokola, takže jsem díky pořadatelům absolvovala několikerou cestu tam a zpátky, než jsem se dostala ke svému vstupu. Příště možná pojedu na Depešáky do Indie, tam budou mít organizaci určitě lepší. Stihla jsem to, zrovna když začínala předkapela Chvrches. Skotská fresh elektropopová formace byla zjevně potěšena, že může předskakovat svým vzorům, i když holčičí projev zpěvačky Lauren Mayberry čtyřicátníky s pivem moc neroztančil. Kvůli problému s odposlechem stihli zahrát jen pár písní a už se museli pakovat.
Depeche Mode přišli na čas a klasicky začali songem z nového alba, vybrali Welcome to My World a hned pak další novinku Angel. Příliš jasné počasí byl nakonec kámen úrazu pomalého a táhnoucího se začátku, takhle se správná atmoška vytvořit nedá. Když se řekne koncert Depeche Mode, tak si sluníčko asi nepředstavíte. Diváci se zdáli utlumení vedrem a jen pomalu se rozhoupávali, roztleskat se jim podařilo u klasiky Walking in My Shoes. Následovalo střídání pomalejších songů s těmi rytmičtějšími. Mnoho z nich si muzikanti upravili, zjednodušili nebo přidali víc soulu, a i když chápu, že je nebaví hrát pořád ty samé hity, nové úpravy nejsou moc šťastné. Jarda z Lomnice chce klasiku, co má doma na elpíčkách, a v tomhle se trochu ztrácí.
Větší emoční zapojení diváků přišlo až se setem Martina Gorea, který měl ten den narozeniny, fanoušci si pro něj připravili překvapení v podobě stovek transparentů "Happy B-day Martin". A Gore děkoval se skleněnýma očima, než se vrátil Dave Gahan, aby to zase rozproudil várkou rychlejších pecek. Kroutil se u mikrofonu tak, že slovo sexy se zdá být nedostatečné. Propocených vestiček stihl vystřídat několik, což bylo přímo úměrné živelnosti i délce setu. Po Personal Jesus a Goodbye se zdálo, že už se bude končit, ale neúnavní padesátníci se vrátili, aby přidali další pět songů, z nichž nejvíc zapůsobila Never Let Me Down Again. Když celý stadion mává synchronizovaně rukama, má to sakra sílu.
A to navzdory tomu, že mě jejich včerejší vystoupení bavilo méně než to před čtyřmi roky. Možná díky utahanějším kouskům z nového alba a celkově pomalejšímu ladění setlistu, i když na druhou stranu stále převažovaly pasáže, kdy si říkáte, že to všechno má svůj jasný, temný smysl.
Depeche Mode (uk)
23.7.2013, Synot Tip aréna, Praha
foto © Andrea Petrovičová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.