Divadlo na modro (Otvíračka Švestkového dvora Divadla Continuo)

Švestkový Dvůr. Pohádkový název poetického místa obklopeného kukuřičnými poli a vzrostlými švestkovými stromy, kde byl kolem roku 1868 postaven statek. O 127 let později jej koupili a tak pěkně pojmenovali členové divadla Continuo. Byl to Ten dům. O 20 let později získal konečně takovou podobu, jakou v něm jeho obyvatelé viděli od začátku. Jak řekl na Otvíračce v novém sále režisér a umělecký vedoucí divadla Continuo Pavel Šťourač, lacino dostane člověk jen něco laciného.

Jak shrnout 20 let těžko zařaditelného divadla, jakým Continuo je? Na počátku byl muž a žena. Pavel a Helena. To bylo v roce 1990. Každému, kdo se s tvorbou divadla Continuo během té dlouhé doby setkal, se může vybavit něco jiného. Kratochvílení. 10 let neuvěřitelných site specific projektů v zahradách a vodním příkopu renesančního zámku Kratochvíle v Netolicích. Život v peří. Letokruhy. 17 jedinečných letních projektů prozkoumávajících tmavé kouty a hranice krajiny, neobydlených prostor i všech účastníků. Krajina na znamení. Na hrázi rybníka Otrhanec. Nejen v oblacích a na vodní hladině živo bylo Continuo, i Ve sklepě písecké Sladovny mohlo žít a objevovat. V loňském roce místo tradičního projektu otevřelo Divadlo Continuo brány svého statku před rekonstrukcí a po čtyři dny zde probíhal festival se symbolickým názvem RE:START Malovice 35, na kterém se kromě účinkujících představili i účastníci dílen se svými performance pod názvem RE:PLACE. And NOW..?

Letokruhy nerušeně přirůstají a sen o Švestkovém Dvoře se stal skutečností. Continuo získalo nejen sál o velikosti 12x18 metrů, ale sklad, výtvarné ateliéry, kde jsou momentálně vystaveny loutky a artefakty z Contiuálních projektů, zázemí pro účinkující, dílny, zkušebny, dvůr s ochozem pro diváky i zvukové studio v podkroví. V rámci rekonstrukce byla zachována většina historických hospodářských budov. Neúnavní divadelníci získali nové umělecké, rezidenční i pedagogické centrum. V pátek 24. července byly nové prostory odhaleny a zrekonstruovaný Švestkový Dvůr byl oficiálně otevřen.

Na Otvíračku se sjeli všichni, kteří měli kdy s Continuem co do činění, a každý z účinkujících svým osobitým způsobem popřál jen to nejlepší do dalších let. Ať už to přání bylo divadelní či hudební. Začátek Otvíračky patřil dětem. Zahájily Buchty a Loutky s představením Žabák Valentýn, po kterých přišla na řadu pohádka spoluzakladatele divadla Continuo Dominika Tesaře Zajíček a Velká mrkvová záhada. Když se záhada vyřešila, bylo dětem učiněno za dost a přišla řada na poněkud dospělejší program. V divadelním klubu představili Alessandro La Rocca a Elia Moretti svůj hudební projekt Ancient future. Když se jednou potká italský klavírista a bubeník v pizzerii, může to být začátek krásného přátelství. Spojí-li je navíc zájem o etnomuzikologii, hudební improvizaci a divadlo Continuo, je z toho vydatná porce "free jazz folkloru". Pak ale přišla ta správná chvíle na to otevřít dveře. Nový multifunkční sál. Kajuta velkého korábu, útroby dřevěné velryby, chrámová loď. Pod otevřeným krovem nové dřevostavby stanul nejen Pavel Šťourač, ale také tři sudičky. Profesorka Jana Pilátová, režisérka Zoja Mikotová a tanečnice, choreografka a pedagožka švýcarské Scuola Teatro Dimitri Corinna Vitale. Jana Pilátová si vzala na pomoc článek o Continuu, na němž dojemně poukázala na to, co má divadlo Continuo za sebou i před sebou a s jakým elánem si jdou stále za tím, čemu věří. Pár podobně vytrvalých nezkrotných dětí nám bohužel neumožnilo slyšet vše, co jsme chtěli. Zoja Mikotová, zakladatelka ateliéru Výchovné dramatiky pro neslyšící na brněnské JAMU, popřála krátce a výstižně ve znakové řeči a Corinna Vitale, která s Continuem spolupracovala na projektu Ve sklepě či Sousedi, ji následovala s přáním toho nejlepšího v angličtině. Každá z žen zvolila v roli sudičky jiný jazyk, a přesto všechny vyjadřovaly velmi upřímnou srdečnou formou totéž.

První představení muselo patřit divadlu Continuo. Kateřina Šobáňová, Zuzana Smolová, Ivan Jurečka, Martin Janda, Michal Pluhač a Alessandro La Rocca necelou hodinu přesvědčují své diváky o tom, že divadlo je jeden nekonečný podvod a že noviny přece nejsou tak nebezpečné. NOW…? Až nezvykle „lehké“ divadlo, polemika o pravdivosti lži a prolhanosti opakované pravdy, drobné ústřižky slepené v jedněch novinách, které vás někdy zcela přesvědčí a někdy ne. Chvilkami možná budete mít pocit, že už jste je někdy četli. Následovala vyhlášená inscenace Spitfire Company inspirovaná Audiencí Václava Havla. Dvě ženy, dvě stejné obří hlavy, hlas Pavla Landovského ve smyčkách, basa plzní a žádné nealko. Tak dáte si pivo? Z předlohy zůstává jen pár vět a z Audience se rázem stává pohybové divadlo, ve kterém Sládek splývá s Vaňkem. Dámy do sebe lámali jedno pivo za druhým, a přesto se dočkaly děkovačky ve stavu vzpřímeném. Jestli pět piv na ex vyvolá u dvou křehkých hereček a tanečnic pouze větší porci chichotání a váhavější krok, tak vám nevím. Asi už ta dvanáctka není, co bejvala. A pak už „jen“ dvůr zaplněný pohodlnými vaky a ozářený žárovkami a DJ Halas a saxofonista Valerian.

Den druhý přinesl nové představení divadla Continuo Caravan Obscura. Zuzana Smolová, Michal Pluhač, krásné loutky a principál lidského zvěřince. Skvělých nápadů fůra, i když poněkud nejasného konce škoda. Za to si mě získal hrdina jménem Fero Batič, který napíchne na tyč, co se dá. Tenhle obskurní cirkus byste mohli v létě potkat. Stejně jako se může na dalekou cestu vydat karavan, mohou do světa vyrazit i dva skřítci. Daleká cesta Arašída a Kanišky aneb Divadlo 100 opic podruhé. Ve zbytku odpoledne se pak otevřel Caravan Obscura ještě jednou těm, kteří si ho ráno dovolili zaspat, a pak už došlo na ty hudební gratulanty. Lenka Dusilová, sama s červenou kytarou, česky i polsky, klidně i živě, jedním i mnoha hlasy. Ten stejný hlas se nesl i Kratochvilnou zahradou v roce 2003 a 2004, kdy Lenka Dusilová spolupracovala s Divadlem Continuo na projektu Kratochvílení. Písně z desky Baromantika z roku 2011 jako Kontrapunk, Ptáci, Mrazy, Wspomnienie nebo Baromantická v komorní provedení samotné Lenky, které patřil celý sál. V potemnělém prostoru svítila ona a nahoře úzké okno, které umocňovalo dojem venkovského kostela, v jehož lavicích je tentokrát hlava na hlavě. Když koncert Lenky Dusilové skončil, přesunulo se početné publikum na dvůr, kde na ně čekaly hudební fragmenty z představení Sclavi: Emigrantova píseň souboru Farma v jeskyni. Ženské trio – Hana Varadzinová, Eliška Vavříková a Anna Gromanová. Tři zemité ženy, zpívající z plna hrdla lidové písně z představení, posbírané na východním Slovensku, podpořené třemi muži – Romanem Horákem, hrajícím na harmoniku, Jun Wan Kimem a Ivanem Jurečkou jako hostem. Kdo Sclavi neviděl, byl-li vůbec v tak zasvěceném kruhu účastníků Otvíračky někdo takový, ten by si obrázek o dechberoucím představení dělal jen těžko, přesto to stálo za to. Jak řekl Pavel Šťourač, ač spolu tyto dva soubory nikdy nespolupracovali, mají se ve vzájemné úctě, což bylo vidět. Anna Gromanová jmenovitě poděkovala a popřála všem členům a spolupracovníkům Continua. Po mocném potlesku následoval opět přesun do sálu, kde přišla na řadu o něco tvrdší slovenská kapela Longital (dříve Dlhé diely), která rovněž zažila s Continuem Kratochvílení. Ze skladby, jež provázela při představení letícího ptáka, je nyní píseň Na mori, která zazněla stejně tak jako další skladby z poslední výběrové desky A to je všetko? (2015), která obsahuje skladby z desek Výprava (2006), Gloria (2008), Teraz (2010) i debutové desky Dlhých dielů September (2001). Při zvláštních příležitostech hrají Longital Bránou. Správná chvíle. Zpěvačka a baskytaristka s náušnicemi do pasu Shina, mimochodem klíčová persona vydavatelství Slnko records, tančila svůj speciální tanec dvou závojů, skvělý kytarista Dano Salontay hrál na kytaru smyčcem a po třinácti letech se navrátivší černobílý bubeník a klavírista Marián Slávka kouřil jednu za druhou, aniž by polevoval ve hře. Před rokem absolvovali RE:START, teď RE: OPENING. Jako přídavek nám pustili Modrý plyn a pak už nezbývalo než se vrátit do reality a najít si zas místo na dvoře. Jak byl první večer vydatný, tak byl ten druhý podstatně skromnější a většina lidí se plna dojmů odebrala do svých stanů, aut nebo maringotek ještě než odbila půlnoc.

Byl to skvělý víkend. Silný, rekapitulující, motivující, oslavný, radostný. Udržet si po dobu dvaceti let víru a zároveň snahu objevovat nové cesty a způsoby, jak neustrnout a nedat se… Klobouk dolů. A pro Continuo ještě mnoho a mnoho švestek vzhůru.